Výukové rady pro děti a dospělé s PAS

12. května 2008 v 23:10 | Petr - Nedokonalý a malinko upravený překlad z : http://www.autism.com/families/therapy/teaching_tips.htm |  Všehochuť
Dosáhnout úspěchu mi pomohli vynikající učitelé a diky nim jsem byla schopna překonat austimus. Ve dvou a půl letech jsem byla umístěna do jeslí se strukturovanou výchovou a zkušenými učiteli. Odmalička jsem byla nepoddajná ve svém chování a ve stravovacích návycích. Děti s PAS potřebují denní (strukturovaný) režim a učitele, kteří ví, jak být přísní a zároveň citlivý.
Od svých dvou a půl do pěti let byl můj každý den strukturovaný a nebylo mi dovoleno to změnit. Měla jsem 45 minut 1:1 řečové terapie pětkrát týdně a moje matka najala vychovatelku, která si se mnou a mojí sestrou hrála čtyři až pět hodin denně. Při hraní mě učila používat řeč. Když jsme dělaly sněhuláka, nechala mě vytvořit spodní kouli a moje sestra pak musela udělat jeho další část. U jídla jsme jedli všichni dohromady a nesměla jsem dělat žádné "ismy". Pouze při jednohodinové odpoledni přestávce jsem se směla ponořit zpět do svého autistického světa. Můj mozek byl spojen s normálním světem 40 hodin týdně díky kombinaci pobytu v jeslích, řečové terapie, hraním si a stolováním bez "ismu".
Mnoho lidí s PAS myslí vizuálně. Myslím v obrazech a nikoliv řeči. Všechny moje myšlenky jsou jako video sekvence běžící v mých představách. Obrázky jsou mojí mateřštinou a řeč je můj až druhý jazyk. Naučit se podstatná jména bylo nejjednodušší, protože jsem si je dokázala přestavit ve svojí mysli. Naučit se slovo "nahoru" a "dolu" je vhodné za použití názorného příkladu. Například vzít letadlo a říct "nahoru" a vzlétnout s hračkou. Pro některé děti může být lepší přilepit na letadlo kartičku s nápisem "nahoru" nebo "dolů", když letadlo přistává.
Snažte se vyhnout dlouhým větám při pokynech. Lidé s PAS pak mají problém si zapamatovat celou posloupnost. Jestliže dítě umí číst, napište instrukce na papír. Nejsem schopna si zapamatovat pořadí. Když se zeptám na směr k benzínové pumpě, jsem si schopna zapamatovat pouze tři kroky. Více sekvencí si musím napsat. Nejsem si taky schopna zapamatovat telefonní čísla, protože si neumím v hlavě vytvořit obrázek čísla.
Mnoho dětí s PAS jsou vynikající v kreslení, umění a v programovaní. Tyto oblasti je potřeba povzbuzovat. Myslím, ze je potřeba klást více důrazu na vývoj talentů u dětí. Talent se může stát dovedností, která může být využita v budoucím povolání.
Některé děti jsou zaujati jedním předmětem, jako např. vlaky nebo mapami. Nejlepší způsob jak využít tuto fixaci je použít je při motivaci u domácích úkolů. V případě, že má dítě rádo vlaky, pak je vhodné je použít při čtení a matematice. Například vypočítat, jak dlouho bude trvat cesta vlakem ze Zlína do Prahy.
Používejte názorné metody pro výuku matematických pojmů. Moji rodiče mi dali matematickou hračku, které mi pomohla se naučit čísla. Skládala se ze sady bloků, které měly různou délku a různou barvu pro jednotlivé čísla od jedné do deseti. Díky nim jsem se naučila přičítat a odečítat. Můj učitel mě naučil zlomkům pomocí dřevěného jablka, které bylo rozdělené na čtyři kousky a hrušky, která byla rozdělena na půl. Tady jsem pochopila pojem čtvrtin a polovin.
Měla jsem nejhorší pravopis ze třídy. Mnoho dětí s PAS má problémy s motorickou kontrolou u svých rukou. Uhlazený pravopis je někdy velká dřina a může úplně dítě otrávit. Zmenšit frustraci a udělat psaní více příjemné můžete dovolením psaním na počítači. Je to mnohem jednodušší.
Některé děti s PAS se budou lépe učit číst foneticky, jiné zase pamatováním si celých slov. Já se učila foneticky. Moje matka mě učila akustickým pravidlům a pak mě nechala vyslechnout má slova. Děti s echolaií se budou vždy lépe učit pomocí pomocných kartiček a obrázkových knih, kdy je celé slovo asociováno s obrázkem. Je důležité mít obrázek a název na jedné straně kartičky. Když se dítě učí podstatná jména, musí vás slyšet a přitom vidět obrázek s nápisem. Jako příklad výuky sloves můžeme použít kartičku, která říká "skákat" a přitom názorně vyskočíme a řekneme "skákat". Jako obrázek můžeme použít fotografii nebo později pouze kresbu předmětu.
Když jsem byla malá, hlasitý zvuk, například školní zvonek, mně bolel v uších, jako když vám zubař narazí vrtákem na nerv. Děti s PAS musí být chráněny před zvuky, které je bolí v uších. Problematické jsou zejména: školní zvonek, interní oznamovací systém, sirény nebo například zvuk židle tažené po podlaze. V mnoha případech mohou byt alarmy, zvonky a sirény tolerovány, případě, ze jsou zakryté látkou nebo ovázané páskou. Zvuk židlí po podlaze muže být redukován přilepením ochranných podložek nebo kobercem na podlaze. Ditě se může bát některých místností, protože zde může dojít k nenadálému kvílení mikrofonu z interního rozhlasu. Obavy z děsivého zvuku můžou inicializovat špatné chování. Jestliže si dítě zakrývá uši, je to známka, že určitý zvuk je pro něj bolestivý. Někdy může být citlivost na jednotlivý zvuk, jako například požární siréna, odstraněna, pokud si tento zvuk nahrajeme. To umožní dítěti si zvuk pustit a postupně zvyšovat hlasitost. Je důležité, aby mělo dítě kontrolu nad přehráváním tohoto zvuku.
Některým lidem s PAS vadí visuální zábava a fluorescentní světla. Mohou vidět blikot u 50 Hz spotřebičů. Řešením je umístěni pracovního stolu u okna a omezit fluorescentní žárovky (nebo je nahradit co nejnovějšími).
Častým problémem může být, že lidé s PAS vidí na monitoru blikání obrazovky. Proto je lépe posunout frekvenci monitoru co nejvýš nad 60Hz.
Některé hyperaktivní děti, které se neustále vrtí, se často zklidní, pokud je oblečeme do těžší vesty. Tlak z oděvu jim pomáhá zklidnit nervovou soustavu. Já byla několikrát zklidněna pomocí tlaku. Nejlepšího výsledku dosáhnete při nošení vesty 20 minut a pak jejím sundáním na pár minut, tak abychom zabránili nervové soustavě se adaptovat na tuto situaci.
Někteří lidé s PAS budou lépe odpovídat nebo mít lepší oční kontakt v případě, že s nimi učitel komunikuje, kdy se houpají na houpačce nebo jsou zamotáni v dece. Senzorové podměty z houpání nebo tlak z deky někdy pomáhají zlepšit řeč. Houpání by vždy mělo být zábavou a nikdy vynucováno!
Některé děti a dospělí mohou lépe komunikovat psaním než řečí. Mohou taktéž lépe odpovídat, pokud jsou jim slova a věty zpívány. Některé děti s vysokou citlivosti na zvuk zase budou lépe reagovat, jestliže s nimi bude učitel mluvit šeptem.
Některé neverbální děti a dospělí nemůžou zpracovat vizuální a zvukovou informaci v jednom čase, protože jsou "mono-kanálový". Nemělo by být od nich vyžadováno dívat se a poslouchat najednou. Úkol by měl být buď vizuální nebo zvukový. Jejich nezralý nervový systém není schopen zpracovat oba vjemy najednou.
U starších nemluvících dětí a dospělých je hmat jeden z nejdůvěryhodnějších smyslů. Je pro ně často jednodušší cítit. Mohou se naučit abecedu tím, že jim dáme pocítit plastová písmena. Mohou se naučit dennímu rozvrhu tím, že jim dáme pocítit podobný předmět par minut před danou aktivitou. Například 15 minut před jídlem jim dáme do ruky lžíci nebo malé autíčko několik minut před tím, než pojedeme autem.
Někteří dětí s PAS netuší, že řeč se používá pro komunikaci. Jestliže si dítě řekne o hrnek, pak mu jej dejte. Pokud si řekne o talíř, když chce ale hrnek, tak mu dejte talíř. Musí se naučit, že když se řekne jednotlivé slovo něco se stane. Je pro ně jednodušší se naučit, že jejich slovo je nesprávné, jestliže chybné slovo vyústilo v nesprávný předmět, který nebyl požadován.
Mnoho lidi s PAS a s poruchou motoriky mají problém používat myš u počítače. Je těžké držet myš, jezdit s ní a přitom klikat tlačítkem. Někteří lidé s PAS nechápou, že pohybem myši měníme polohu kurzoru na obrazovce. Můžeme jim pomoci tím, že na myš nalepíme přesnou kopii kurzoru na monitoru.
Děti, které mají problém s porozuměním řeči, mají potíže s rozlišením některých stejně znějících souhlásek. Můj řečový terapeut mi pomáhal učit se slyšet tato slova protahováním a formulováním těchto těžkých souhlásek. I když děti projdou testem zda slyší v pořádku, stále můžou mít problém rozlišit některé souhlásky. Děti, které mluví v samohláskách velmi pravděpodobně neslyší souhlásky.
Mnoho rodičů mě informovalo, že sledování televizního pořadu s titulky pomohlo jejich dítěti v učení se číst. Dětí byly schopné číst a přitom si k tomu spojit mluvené slovo. Nahrávání oblíbených pořadů s titulky může být užitečné, protože pořad můžeme přehrávat stále dokola nebo zastavit.
Problémy s obrazovým zpracováním mívají dětí a dospělí, kteří se bojí eskalátorů. Obavy plynou z nemožnosti určit, kdy naskočit a kdy sejít z jezdících schodů. Tyto osoby mnohdy mají problém tolerovat fluorescentní světla. Tyto osoby taktéž často dávají přednost čtení na barevném papíře, který snižuje kontrast vůči černému textu. Pokuste se používat jasně žlutou. Použití brýlí Irlen může pomoci zmírnit tyto potíže (http://www.irlen.com).
Učení zobecnění je častý problém u dětí s PAS. Naučit děti všeobecným pravidlům při přecházení přes vozovku může být hodně složité v případě více různých lokalit. Pokud se učí těmto pravidlům pouze na jednom místě, může nabýt dojmu, že platí pouze na této křižovatce nebo přechodu pro chodce.
Dost častý problém je, že dítě používá toaletu pouze doma, ale nikoliv pak ve škole. Může to byt tím, že nemůže rozpoznat, kde se toaleta ve škole nachází. Dětí s PAS mohou použít malé, nerelevantní detaily k rozpoznání toalety. V jednom případě byl chlapec ochoten použít WC pouze v případě, že mělo černé prkno, jako doma. Jeho rodiče a učitelé ho přinutili požívat toaletu ve škole nalepením černé folie na záchodové prkno. Folie pak byla postupně ustraňována až byla i toaleta s bílé prknem zaregistrována jako toaleta.
Posloupnost je velmi složitý proces pro jednotlivce s těžší PAS. Někdy nejsou schopni porozumět, kdy je úkol prezentován jako série kroků. Naučit nemluvící dítě jezdit po skluzavce chce několik postupných kroku. Lézt po žebříku a sjet dolů po skluzavce. Je nutné to dítě naučit prakticky - dotekem než pouze vizuálně. Obouvání bot může být podobný problém. Můžeme například vzít ruku dítěte a položit jí na jeho/její chodidlo, aby pochopilo tvar svého chodidla. Dalším krokem bude "ohmatání" boty z vnější a vnitřní strany. Pak je potřeba vést ruku dítěte a nasadit boty Tento postup umožňuje procítit celý proces nasazování obuvi.
Velmi časté jsou stravovací problémy. Dítě je někdy fixované na detail, kterým identifikuje jednotlivé potraviny. Jedno dítě jedlo pouze Chiquita banány, protože bylo fixované na malou nálepku výrobce. Další ovoce byly ochotně akceptované, v případě, že na ně byla nalepena tato značka. Pokuste se přiložit jinou, ale podobnou potravinu do vaší nádoby s cereáliemi nebo do jiného obalu oblíbeného jídla . Například stejná plastová krabička, ale jiný jogurt, bezlepkový hamburger v obalu od McDonalds,….
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dabielka Dabielka | 24. listopadu 2009 v 22:04 | Reagovat

Hodně hezký článek - chválím  !:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama