Červenec 2008

Maxův příběh 3

10. července 2008 v 22:50 | Amy Lansky |  Homeopatie a autismus

Zpátky do davu

Na podzim 1995, devět měsíců po homeopatické léčbě, začal Max navštěvovat druhým rokem Montessori školku. V tomto období se stala jeho řeč mnohem komplexnější, spontánnější a plynulejší. Donna ho testovala a dospěla k závěru, že dosáhl svou věkovou úroveň. Rozhodla se tedy ukončit teorii, ale ponechávala si ho v evidenci.
Max nejenom mluvil, ale také se snažil se připojit k ostatním dětem. V této oblasti byl ale pozadu. Tím, jak pozdě začal, byl ve svých pokusech o kontakt velice nešikovný. Byl strašně tvrdohlavý a pokud nebylo po jeho, začal hned plakat. Aby přitáhal pozornost, často mluvil "miminkovskou řečí". Samozřejmě, jako rodič jsem byla nadšená, že má snahu kontaktovat jiné děti, nicméně nadšení nebyli učitelé. Max byl omarkovaný jako tiché dítě a jeho změny nějak nezapadaly do tohoto schématu. Jeden z učitelů se mně ptal:"Max byl předtím tak strašně milý. Neuměla byste ho vrátit zpátky?"
Navzdory tomu, že bylo hodně nešikovné měnit školku v půlce školního roku, naznala jsem, že současný přístup učitelů Maxe spíše brzdí jak pomáhá. Našli jsme novou školku, která sice respektovala principy Montessori, ale ne tak striktně. Noví učitelé neměli vůči Maxi žádné předsudky a pomohli Maxovi se rychle adaptovat. Během pár měsíců znal každého ve školce, měl spoustu kamarádů a chodil do školky moc rád.
Úprava dávkování a skryté nebezpečí očkování
Ke konci roku 1995 začalo být naprosto jasné, že Maxovi začala potence léku víc škodit než pomáhat. Začal být stále víc hyperaktivní a mimo. Začali jsme tedy snižovat frekvenci podávání, ale zhoršování dál pokračovali. Nakonec, v lednu 1996, rok poté co Max začal homeopatickou léčbu, jsme ji naprosto ukončili.
Ukončení léčby samozřejmě vedlo k ohromnému poklesu v mluvení a sociálních schopnostech. Tato propast trvala něco kolem 4 měsíců, pak se srovnala. Max se uklidnil a jeho opravdová osobnost se naplno rozvinula. Stal se bavičem. Je kamarádsky a citlivý. Byť ještě stále byl hodně nezralý, ve vědomostech byl před vrstevníky napřed. Byl ve škole velice oblíbený. V květnu 1996 ho Donna znovu testovala, vyšlo mu, že je na svůj věk napřed!
Maxovi bylo téměř 5 roků a byli bychom se Stevem rádi uvěřili, že je plně vyléčený. Nicméně náš homeopat John si v tomto směru úplně jistý nebyl a bohužel se ukázalo, že měl pravdu. Pár autistických znaků se stálo našlo, byť nebyly vůbec nápadné - například jeho slovní projev byl někdy nešikovný, pokud byl ve stresu (například při nemoci) se často uzavíral a používal echolalii.
Obecně vzato se ale Maxovi dařilo ohromně. Dokázal se normálně zapojit do diskusí v rodině a s přáteli. Ptal se smysluplné otázky o fungování světa, interpretoval co se učili ve škole,c co viděl v televizi, dokázal se přizpůsobit novým společenským situacím, dokonce byl ve dvou letních táborech, stal se vášnivým čtenářem - další kvalita lidí typických pro Carcinosin.
Nicméně na konci léta 1996 jsem si všimla lehký regres v Maxovem řečovém projevu a sociálních dovednostech. Shodou okolností to byla zrovna doba prohlídky v 5-ti letech. Poprvé v životě jsem odmítla dát Maxe očkovat proti mmr, záškrtu, tetanu, dávivému kašli a obrně. Naše pediatrička nespochybňovala mé rozhodnutí, nicméně mně přesvědčila, abychom dali Maxe zaočkovat proti tuberkulóze - vyžadované očkování pro přijetí do státní školky.
Bohužel tato injekce vedla k prudkému zhoršení Maxovho stavu. Další týden byl nesmírně přecitlivělý, plačtivý, stal se víc uzavřený a ustrašený. Nebyl ve své kůži. Začali jsme přemýšlet, jestli nakonec doopravdy nebylo na prvním místě očkování, co způsobilo Maxove problémy. Po prozkoumání Maxovho očkováku jsem zjistila, že Max ve věku 18 měsíců dostal očkování MMR (spalničky, zarděnky...) pouze týden po vyléčení se z roseoly. Je samozřejmě možné, že byl pouze oslabený, ale je fakt, že MMR vakcína se považuje za jeden z hlavních spouštěčů autismu[Wakefield].
Naštěstí, po pár pokusech s jinými lékky, navrhl náš homeopat návrat ke Carcinosinu. Po jediném nasypání se během pár hodin Max vrátil do normálního stavu. Spadl nám kámen ze srdce. Max se vrátil zpátky ke svému léku na dalších 8 měsíců, znovu jsme každý měsíc zvyšovali potenci. Znovu jsme viděli stejný měsíční "cyklus" vzestupů a mírných pádů. Po osmi měsících jsme zaznamenali konzistentní zhoršení a přestali jsme s užíváním. A znovu, tato léčba přinesla dlouhé období vynikajícího zlepšení.
Kontinuální proces
Od té doby již Max denně Carcinosin nepotřeboval. Podobně jako zbytek rodiny, zhruba 2x ročně navštěvuje homeopata a osteopata, nebo když je akutně potřeba. Někdy užívá léky řešící malé emoční problémy, které vyvstanou, nebo léky, které poskytují pomoc "navíc" u virových infekcí, stejně jako my kolem.
Na podzim 1997, ve věku 6 let, Max nastoupil do stejné školy, kterou předtím navštěvoval Izaak. Vede si ve škole výtečně, jak v prospěchu, tak v kolektivu. Je upřimný, citlivý, rád tropí legrace, miluje kreslení a umění vůbec, rád hraje počítačové hry, nejenom čte fantasy a sci-fi, ale také se pokouší tento žánr psát a ilustrovat.
Podobně jako všechny děti, Max roste a mění se, tudíž z času na čas potřebuje homeopatickou pomoc. Když byl ve druhé třídě, učitel nás upozornil na fakt, že má stále potíže vnímat pouze sluchem. Například někdy nepochopil část zadání řečeného ústně nebo důležité části příběhu, především pokud se četly nahlas celé třídě. Max si byl samozřejmě tohoto handicapu vědom a styděl se požádat učitele o pomoc nebo dovysvětlení. Výsledkem občas byl skvěle napsaný sloh nebo splněný úkol, týkající se ovšem něčeho mírně jiného. Učitelé byli zmateni. Max se choval normálně a jeho výkony byly vynikající, pokud pochopil zadání.
Až do této doby jsem Maxovým učitelům neřekla o jeho předešlém autismu. Něchtěla jsem, aby měli jakékoliv předsudky a také, snad jsem také chtěla na tyto problémy zapomenout. Když ale nastaly tyto problémy, vyšla jsem s pravdou ven. Výsledkem bylo, že se poskytovali pro Maxe instrukce vizuálně a příležitostně kontrolovali, jestli úkol pochopil. Výsledný efekt byl vynikající.
Ve třetí třídě se jeho "audio"-problémy vytratily, díky dlouhodobé homeopatické léčbě. Jeho chování přestalo vykazovat jakýkoliv z autistických rysů a bez problémů fungoval jak v rodině, tak mezi kamarády. Skvěle se učil, chodil na piano, na tenis, měl spoustu kamarádů.
Dnes, v roce 2005, je Maxovi 14 let a navštěvuje první ročník střední školy. Nejeví žádnou stopu autismu a žádný učitel anebo kamarád nemá tušení o jeho minulosti. Co se týče jídelníčku, stále se snažíme se vyhnout kravskému mlíku, kukuřici a barvivám, nicméně během letních táborů jí všechny tyto věci bez problémů.
Podobně jako celá naše rodina, Max navštěvuje homeopata zhruba 2x ročně. Dostává léky dle akutní potřeby. Ve srovnání s mým starším synem je Max určitě zapomnětlivější a rozptýlenější. Někdy se v rámci konverzace mírně ztratí a ponoří do svých myšlenek, nicméně na to, že je teeneger, vede si skvěle. Rád chodí do školy, má spoustu kamarádů, skvěle se učí, nechal si narůst dlouhé vlasy a začal se zajímat o holky, nicméně jeho vášeň je stále počítačová animace.

Maxův příběh 2

5. července 2008 v 23:04 | Amy Lansky |  Homeopatie a autismus
Homeopatie
Byl leden 1995. Zachumlaná v posteli jsem si četla poslední číslo časopisu Mothering, článek od Judyth Reichenberg-Ullman o léčení PAS problémů homeopatii. Autorka tvrdila, že až u 70% případů dokáže navodit významné zlepšení. Nikdy nazapomenu na to, jak se mi mysl naplňovala nadějí a nadšením. Následující ráno jsem rozhodila sítě a našla Johna Melnychuka, profesionálního homeopata a v nejbližším termínu jsme se dostavili plní velkých nadějí a očekávání.
Dnes je John našim blízkým rodinným přítelem. O mnoho let později se mi přiznal, že v něm mírně hrklo, když jsme Steve, Max a já vkráčeli do jeho ordinace. Max byl jednoznačně autista, ale bylo otazkou, jak se dopracovat k dalším symptomům kromě těch, které byly z dálky vidět...
Vzhledem k Maxovmu malému věku a uzavřenosti bylo docela těžké najít symptomy, které by byly pro něj charakteristické a pro něj jedinečné. Našli jsme alespoň zopár nejvýraznějších: jeho silná touha po mléku a fakt, že mléko výrazně zhoršuje jeho stav, láska k tanci a hudbě, spocená hlava během spánku, oblíbená spací pozice, jeho neúnavnost a intenzita, rodinná anamnéza rakoviny a cukrovky na manželove straně a schizofrenie an mé a nakonec, tvrdohlavá, perfekcionalistická no stále milá povaha. Jeho pozorovací schopnosti a paměť pro vizuální detail byly a stále jsou výjimečné.
Všechny výše uvedené charakteristiky vedly k léku CARCINOSIN. Je to relativně neobvyklý lék, v těchto případech se běžně nepoužívá, nicméně klíčem k úspěchu je najít lék, který nejlépe odpovídá jedinečnému profilu dítěte.
Jak se ukázalo později, Max měl také spoustu jiných symptomů, charakteristických pro Carcinosin - sklon ke spoustě hnědých mateřských znamínek, chlupaté záda a nohy, velkou chuť na sůl, máslo a pálivé jídlo, sklon k perfekcionalizmu a úklidu, velkou citlivost k výtkám a kritice a lásku ke zvířatům.
Počáteční změny
John nám doporučil podávat lék pro Maxe v tekuté formě - pomalý a jemný přístup, kdy malé množství léku se rozpustí ve vodě a pravidelně podává. Max dostával každé ráno čajovou lžičku. Pokaždé, co jsme mu podávali lék, snažili jsme se ho také "naplnit" naší láskou a dobrými úmysly.
První změny jsme si povšimli za dva dny. Max začal používat fráze, které nikdy předtím nepoužil a tak nějak se "společensky" zlepšil. Byl to malý, ale zřetelný posun. Většinou mluvil systémem "ozubené kolečka" - jakokdyby musel přemýšlet nad každým slovem, co vyslovil. Postupem času jsme videli výrazný pokrok v mluvení a sociálním cítení. Velkou změnou bylo, že byl schopný splnit dva úkoly, které zazněly v jedné větě.
Tento trend pokračoval, každý den jsme viděli zlepšení. Měsíc co měsíc jsme zvyšovali potenci léku, přičemž vždy na začátku nové, silnější potence byl Max cca 3-5 dnů hyperaktivní. Po tomto krátkém období následoval výrazný skok ve verbálních, kognitivních a sociálních dovednostech a hyperaktivita odezněla. Pak následovalo období postupného zlepšení, které trvalo zhruba 2 týdny. A na konci měsíce, jak jsme se blížili ke dnu flaškky, začali jsme vidět pomalé skluzávání zpátky. Donna a já jsme tomu říkali "syndrom konce flašky" - vysvětlovali jsme si to jako potřebu zvýšit potenci léku.
Protože Maxovo vyléčení postupovalo postupně a přirozeně, mnohým naším známým a rodině se zdáo, že jednoduše z jeho autismu vyrostl. Nicmméně my, co jsme ho denně měli před očima, jsme viděli přímou souvislost mezi změnami v dávkování a změnami v chování. Donna, která má bohaté zkušenosti s dětmi jako je Max, mně opakovaně ujistila, že to, co se stalo Maxovi je skutečně atypické. Když bylo naprosto evidentní, že je na tom mnohém lépe, zhurba po roce denního užívání (zhruba v tom bodě jsme přestali s užíváním), mi potvrdila, že Max byl autista. tvrdila, že viděla mnoho autistických dětí se zlepšit, ale u nikoho neviděla autismus vyléčený, tak jako u Maxe. Naše pediatrička tyto slova v podstatě jenom potvrdila.
....pokračuje...

Začínáme s GFCF - krok č.1 vynechání mlíka

5. července 2008 v 0:19 | Boba |  GFCF
Doporučovaný postup je postupovat pěkně pomalu a s rozmyslem (nejhorší je smrt z vyplašení ;-) a vysazovat potraviny postupně. Jako první krok se doporučuje vysadit mlíko všeho druhu a všech forem.
Co to znamená v praxi? Nepoužíváme mlíko živočišní, ale rostlinné, tj. sojové, rýžové, pohankové, ovesné...Nám osobně nejvíce šmakují rýžové a kokosové, pokud jsou zabaleny v tetrapaku (bojím se použít slovo "čerstvé", ale v nepráškové formě).
Za tvaroh jsem adekvátní nahrážku nenašla, ale namísto sýru s úspěchem používám nastrouhané vajíčko na tvrdo (pokud na posypání) nebo studenou kukuřičnou polentu (pokud imituji plátky). Z toho usuzuji, že bobíšek to s vnímáním chutí předtím neměl nijak valné...
Namísto jogurtů existuje spousta více nebo méně povedených náhrad, rodině ohromně šmakuji francouzské sojové jogurty, v podstatě jakýchkoliv značek, lepší průměr byla spousta českých (snad kromě velkých kelímků jedovatých barev od kalmana). Dají se potkat i úžasně dobré jáhlové a rýžové dezerty, fakt dobroty. Rýžové jogurty jsou spíše za trest jako za odměnu, nicméně u nás skvěle fungují v rámci sourozeneckého systému "já taky jogurt". Na http://gfcfdieta.blogz.cz/ najdete recepty na výrobu jogurtu s tibetskou houbou.
Tuky jsou obecně plné triků a jsou nejčastějším zdrojem chyb, které začátečníci dělají. Z másel používáme pouze Perlu a Vive Bio (ve verzi jako tuk na pečení mlíko obsahuje), prý bez mlíka je také Flora light. Na pečení používám s velkým úspěchem olej. Kvalitní čokolády s vysokým obsahem kakaa neobsahují mlíko. Další začátečnícka chyba jsou výrobky z mouky (např. přímo bezlepková mouka Mantler obsahující sušené mlíko), samostatnou kapitolou jsou sušenky ;-)
Zmrzlina je naštěstí docela dobře řešitelná, na trhu je více "vodovek", (doufám, že v budoucnu budou lidi hubnout ještě více ;-) např. Algidy Calipo, mražená jahodová dřeň, doma s úspěchem používám přesnídávky z lednice jako jogurt a z mražáku jako zmrzku. Také v Tescu a ve Sparu jsou k dostat sójové nanuky a zmrzka
Nějaké snad závřečné moudro - nelitujte Vaše dítě ani Vás za to, že nemůže mlíko, je dar z nebes, že něco tak jednoduchého jako strava dokáže radikálně změnit duševní stav Vašeho dítěte.
Zkuste se ještě podívat do "častých dotazů" na tomto blogu, třeba jsem uhodla nějaký Váš dotaz.
Poslední úprava 14.9.2008
.

Maxův příběh: homeopatické léčení autismu

2. července 2008 v 22:39 | Amy Lansky, Ph.D. |  Homeopatie a autismus
Skvělá knížka o vyléčení autistu pomocí homeopatie se menuje Impossible Cure, napsala ji Amy Lansky, originál textu najdete na http://www.autism.com/treatable/recovered/lansky.htm

Amy Lansky, jej manžel Steve a jejich děti, Izaak a Max (7/ 1991), žijí jižně od San Francisca v Californii. O homeopatické léčbě svého syna napsala knížkuImpossible Cure: The Promise of Homeopathy, R.L.Ranch Press, 2003, www.ImpossibleCure.com

Varovné signály
Všechno začalo na jaře 1994, když bylo Maxovi 2.5 roku. Něco nebylo v pořádku. Max nemluvil. Byť technicky byl schopný použít 10, možná dokonce 20 slov, většinu času se nezdálo, že by mluvené řeči vůbec rozuměl a navíc, mělo to zhoršující se tendenci. Z určitého pohledu se zdálo, že Max pomalu splouvá.
Pokud se to vzalo z té lepší stránky, Max znal všechny písmena abecedy a čísla od 1 do 10. Dokázal poskládat kostky s obdivuhodnou přesností a dokázal vybudovat perfektně symetrické tvary. Dokonce skvěle používal počítač - myš, otevíraní her...Max evidentně měl pokročilé analytické schopnosti, dokázal přiřazovat různé tvary do správných obrazců lépe než my. A rozhodně slyšel. Měl rád televizi a rytmicky tančil na hudbu. Popravde, většinu času byl Max veselý, byť mírně odtažitý klouček. Většinu času se usmíval a rád si hrál se svým starším 5.5-letým bratrem.
Ale když jsme si večer všichni sedli a bavili jsme se, Max byl nejradši osamotě. I když nám neodmítal, nikdy si o kontakt neříkal. Dlouho jsem si myslela, že jenom si dává s mluvením načas a je míň společenský jako Izaak. Ale bylo toho více.
Ve škole se začaly hlásit první problémy. Všimla jsem si, že jeho učite začaly mít obavy. Byť začal chodit do "školy" již ve dvou letech, nikdy úplně nezapadl. Spolíhal na svoje milované "baba" - flašku s mlíkem na uklidnění. Byť měl rád spoustu hraček ve třídě, nikdy nepřišel do kontaktu s jinými dětmi. Pokud nebyl učitelce na klíně, nebyl v stavu sedět u pohádek. Byl velice živý, jakokdyby měl uvnitř motor. Nebyla to klasická hyperaktivita - neběhal u toho. Pouze nebyl duchem přítomen - vypadalo to, jako kdyby učiteka četla pohádku v cizím jazyce. Max se potuloval po třídě a tiše si hrál se zajímavými hračkami. Nebyl rušivý, jenom duchem tam nebyl. K
Věděla jsem, že jedna z učitelek má podezření na autismus, tvrdila, že Max dělá sebe-stimulační aktivity, jako například točení do kruhu a stěžovala si na špatný oční kontakt, když na něj mluví. Nechtěla jsem tomu uvěřit - měl s námi doma nějaký oční kontakt, doma se do kruhu netočil a obecně vzato, byl šťastný a spokojený.
Ale jak šel čas dál, zvláštnosti jenom narůstaly. Jedno ráno, když jsem ho vezla do školky, zeptala jsem se ho:"Víš, kam práve jedeme?" Žádná odpověď. Max jenom zíral do prázdna. Večer, když jsem se mu snažila přečíst pohádku na usnutí, nezvládl pokojně sedět - vrtěl se, stál na hlavě, s nohami proti zdi, jezdil s prstami nahoru a dolu po věcech, po zdi. Také si osvojil zvyk píchání ukazováčekem lidem do hrudníku nebo bouchání hlavou do nich ne aby je zranil, ale jako druh kontaktu. O rok později jsem se dozvěděla, že jsou to typické projevy autistických dětí.
Co s tím? Tonoucí se stébla chytá. Snad je to jenom porucha pozornosti? Přečetla jsem všechny dostupné knihy. Snad je to chyba učitelek, že ho nechápou? Ale v hloubi duše jsem věděla, že Max má vážný problém a zdálo se, že se to jenom zhoršuje, stále se nám vzdaloval. Na konci školního roku, těsně před 3-mi narozeninami, nám učitelka doporučila vyhledat lékařskou pomoc.
Věděla jsem, že naše rodina nebude nikdy v klidu, pokud Max bude mít problém tohoto rázu - taky jsem věděla, že naše životy dostanou tvrdý vrut. Instinktivně jsem cítila, že Maxova celá budoucnost visí ve zduchu a že musím udělat všechno, co je v mých silách - žádný balvan nemůže zůstat na místě pokud nenajdu klíč.
Věděla jsem, že není úniku a také že není žádný prostor pro rezignaci. Problémy tohoto typu jednoduše nevymizí - nedají se ignorovat. Hustým hřebenem jsem pročesala každý detail našeho rodinného života, všechny jídla, každý aspekt Maxovho života, v naději, že najdu nápovědy. Zdálo se mi nepochopitelné, proč tento stav postihl právě mého syna. Byla jsem "matka v akci".
Akce
Rozhýbali jsme se během léta 1994, když bylo Maxovi zrovna čerstvých 3. Na základě rady naší logopedky jsme se rozhodli nevzít Maxa do místní fakultní nemocnice, co by bylo nejlogičtější krok. Obava byla, že Max by akorát dostal nálepku autista a nás by utvrdili v pocitu beznaděje. Namísto toho jsme ho vzali k vysoce respektované logopedce, Donně Dagenais, která vede kliniku v Palo Alto. Donna je považovaná za nejlepší logopedku v naší oblasti, s nesčetnými zkušenostmi s prací s dětmi s komunikačními poruchami.
Donna skutečně nespěchala k žádnými závěrům, začala práce. Kromě individuální terapie navštěvoval Max také skupinové terapie s dvěmi dalšími dětmi. Ze třech dětí se Max choval nejlépe, ale byl nejmíň verbální a rozhodně nejvíce mimo.
Další bylo jídlo, zkusili jsme Feingoldovu dietu. Jedno z největších podezření padlo na kravské mlíko a byl to zásah do černého. Max bol na mlíku závislý, dokonce i na jeho láhví s mlíkem. Zredukovali jsme mlíko na 1 hrníček kozího mlíka denně. Tyto opatření přinesly úžasný efekt - zatímco Max předtím působil, že žije za oponou, teď první dějství se rozběhlo. Konečně se rozmluvil a začal používat 2-3 slovní spojení. A jednoznačně začal být duchem stále víc přítomen. Jeho chování a mluvení ještě stále se nedaly nazvat v normě, ale byl to slibný začátek. Do konce léta jsme také omezili přísun umělých barviv, další doporučení Feingoldove diety.
Na podzim Max pokračoval v logopedické terapii s Donnou a dělal malé pokroky. Navzdory tomu, že už mluvil, měl typickou autistickou interakci - dokázal zodpovědět pouze jednoduché otázky a navíc pouze týkající se předmětů přímo před ním. Například dokázal zodpovědět, jakou barvu má která kostka, ale nedokázal říct, jaká je jeho obíbená barva. Také nám dělala starosti echolalie.
Dalším úspěšným krokem byla výměna školky - z klasické, na hru orientované školky jsme přeložili Maxe do Montessori školky, která je extrémně laděná na strunu individualizmu a strukturovaného přístupu. V této školce se nedívali na Maxe jako na postiženého, ale jako na tichého.
A nakonec, prozkoumali jsme naše vlastní postoje a pocity, které jsme chovali vůči Maxovi. Kdesi hluboce uvnitř, jsem si přiznala pocity odmítání Maxe v jeho současném stavu. Je nesmírně těžké bezhraničně přijmout a milovat autistické dítě. A je to právě ono, které potřebuje nás a z nás nejvíce a které je nejvíce citlivé k rodičovským pocitům a postojům. Instinktivně jsem věděla, že moje přijmutí a láska budou klíčové pro jeho uzdravení. Také jsem věděla, že musím úpřimně věřit v jeho uzdravení. Můj manžel Steve mi na této cestě nesmírně pomáhal. On nějak věděl od samotného počátku, že to dobře dopadne.
..........pokračování příště.........