Maxův příběh 3

10. července 2008 v 22:50 | Amy Lansky |  Homeopatie a autismus

Zpátky do davu

Na podzim 1995, devět měsíců po homeopatické léčbě, začal Max navštěvovat druhým rokem Montessori školku. V tomto období se stala jeho řeč mnohem komplexnější, spontánnější a plynulejší. Donna ho testovala a dospěla k závěru, že dosáhl svou věkovou úroveň. Rozhodla se tedy ukončit teorii, ale ponechávala si ho v evidenci.
Max nejenom mluvil, ale také se snažil se připojit k ostatním dětem. V této oblasti byl ale pozadu. Tím, jak pozdě začal, byl ve svých pokusech o kontakt velice nešikovný. Byl strašně tvrdohlavý a pokud nebylo po jeho, začal hned plakat. Aby přitáhal pozornost, často mluvil "miminkovskou řečí". Samozřejmě, jako rodič jsem byla nadšená, že má snahu kontaktovat jiné děti, nicméně nadšení nebyli učitelé. Max byl omarkovaný jako tiché dítě a jeho změny nějak nezapadaly do tohoto schématu. Jeden z učitelů se mně ptal:"Max byl předtím tak strašně milý. Neuměla byste ho vrátit zpátky?"
Navzdory tomu, že bylo hodně nešikovné měnit školku v půlce školního roku, naznala jsem, že současný přístup učitelů Maxe spíše brzdí jak pomáhá. Našli jsme novou školku, která sice respektovala principy Montessori, ale ne tak striktně. Noví učitelé neměli vůči Maxi žádné předsudky a pomohli Maxovi se rychle adaptovat. Během pár měsíců znal každého ve školce, měl spoustu kamarádů a chodil do školky moc rád.
Úprava dávkování a skryté nebezpečí očkování
Ke konci roku 1995 začalo být naprosto jasné, že Maxovi začala potence léku víc škodit než pomáhat. Začal být stále víc hyperaktivní a mimo. Začali jsme tedy snižovat frekvenci podávání, ale zhoršování dál pokračovali. Nakonec, v lednu 1996, rok poté co Max začal homeopatickou léčbu, jsme ji naprosto ukončili.
Ukončení léčby samozřejmě vedlo k ohromnému poklesu v mluvení a sociálních schopnostech. Tato propast trvala něco kolem 4 měsíců, pak se srovnala. Max se uklidnil a jeho opravdová osobnost se naplno rozvinula. Stal se bavičem. Je kamarádsky a citlivý. Byť ještě stále byl hodně nezralý, ve vědomostech byl před vrstevníky napřed. Byl ve škole velice oblíbený. V květnu 1996 ho Donna znovu testovala, vyšlo mu, že je na svůj věk napřed!
Maxovi bylo téměř 5 roků a byli bychom se Stevem rádi uvěřili, že je plně vyléčený. Nicméně náš homeopat John si v tomto směru úplně jistý nebyl a bohužel se ukázalo, že měl pravdu. Pár autistických znaků se stálo našlo, byť nebyly vůbec nápadné - například jeho slovní projev byl někdy nešikovný, pokud byl ve stresu (například při nemoci) se často uzavíral a používal echolalii.
Obecně vzato se ale Maxovi dařilo ohromně. Dokázal se normálně zapojit do diskusí v rodině a s přáteli. Ptal se smysluplné otázky o fungování světa, interpretoval co se učili ve škole,c co viděl v televizi, dokázal se přizpůsobit novým společenským situacím, dokonce byl ve dvou letních táborech, stal se vášnivým čtenářem - další kvalita lidí typických pro Carcinosin.
Nicméně na konci léta 1996 jsem si všimla lehký regres v Maxovem řečovém projevu a sociálních dovednostech. Shodou okolností to byla zrovna doba prohlídky v 5-ti letech. Poprvé v životě jsem odmítla dát Maxe očkovat proti mmr, záškrtu, tetanu, dávivému kašli a obrně. Naše pediatrička nespochybňovala mé rozhodnutí, nicméně mně přesvědčila, abychom dali Maxe zaočkovat proti tuberkulóze - vyžadované očkování pro přijetí do státní školky.
Bohužel tato injekce vedla k prudkému zhoršení Maxovho stavu. Další týden byl nesmírně přecitlivělý, plačtivý, stal se víc uzavřený a ustrašený. Nebyl ve své kůži. Začali jsme přemýšlet, jestli nakonec doopravdy nebylo na prvním místě očkování, co způsobilo Maxove problémy. Po prozkoumání Maxovho očkováku jsem zjistila, že Max ve věku 18 měsíců dostal očkování MMR (spalničky, zarděnky...) pouze týden po vyléčení se z roseoly. Je samozřejmě možné, že byl pouze oslabený, ale je fakt, že MMR vakcína se považuje za jeden z hlavních spouštěčů autismu[Wakefield].
Naštěstí, po pár pokusech s jinými lékky, navrhl náš homeopat návrat ke Carcinosinu. Po jediném nasypání se během pár hodin Max vrátil do normálního stavu. Spadl nám kámen ze srdce. Max se vrátil zpátky ke svému léku na dalších 8 měsíců, znovu jsme každý měsíc zvyšovali potenci. Znovu jsme viděli stejný měsíční "cyklus" vzestupů a mírných pádů. Po osmi měsících jsme zaznamenali konzistentní zhoršení a přestali jsme s užíváním. A znovu, tato léčba přinesla dlouhé období vynikajícího zlepšení.
Kontinuální proces
Od té doby již Max denně Carcinosin nepotřeboval. Podobně jako zbytek rodiny, zhruba 2x ročně navštěvuje homeopata a osteopata, nebo když je akutně potřeba. Někdy užívá léky řešící malé emoční problémy, které vyvstanou, nebo léky, které poskytují pomoc "navíc" u virových infekcí, stejně jako my kolem.
Na podzim 1997, ve věku 6 let, Max nastoupil do stejné školy, kterou předtím navštěvoval Izaak. Vede si ve škole výtečně, jak v prospěchu, tak v kolektivu. Je upřimný, citlivý, rád tropí legrace, miluje kreslení a umění vůbec, rád hraje počítačové hry, nejenom čte fantasy a sci-fi, ale také se pokouší tento žánr psát a ilustrovat.
Podobně jako všechny děti, Max roste a mění se, tudíž z času na čas potřebuje homeopatickou pomoc. Když byl ve druhé třídě, učitel nás upozornil na fakt, že má stále potíže vnímat pouze sluchem. Například někdy nepochopil část zadání řečeného ústně nebo důležité části příběhu, především pokud se četly nahlas celé třídě. Max si byl samozřejmě tohoto handicapu vědom a styděl se požádat učitele o pomoc nebo dovysvětlení. Výsledkem občas byl skvěle napsaný sloh nebo splněný úkol, týkající se ovšem něčeho mírně jiného. Učitelé byli zmateni. Max se choval normálně a jeho výkony byly vynikající, pokud pochopil zadání.
Až do této doby jsem Maxovým učitelům neřekla o jeho předešlém autismu. Něchtěla jsem, aby měli jakékoliv předsudky a také, snad jsem také chtěla na tyto problémy zapomenout. Když ale nastaly tyto problémy, vyšla jsem s pravdou ven. Výsledkem bylo, že se poskytovali pro Maxe instrukce vizuálně a příležitostně kontrolovali, jestli úkol pochopil. Výsledný efekt byl vynikající.
Ve třetí třídě se jeho "audio"-problémy vytratily, díky dlouhodobé homeopatické léčbě. Jeho chování přestalo vykazovat jakýkoliv z autistických rysů a bez problémů fungoval jak v rodině, tak mezi kamarády. Skvěle se učil, chodil na piano, na tenis, měl spoustu kamarádů.
Dnes, v roce 2005, je Maxovi 14 let a navštěvuje první ročník střední školy. Nejeví žádnou stopu autismu a žádný učitel anebo kamarád nemá tušení o jeho minulosti. Co se týče jídelníčku, stále se snažíme se vyhnout kravskému mlíku, kukuřici a barvivám, nicméně během letních táborů jí všechny tyto věci bez problémů.
Podobně jako celá naše rodina, Max navštěvuje homeopata zhruba 2x ročně. Dostává léky dle akutní potřeby. Ve srovnání s mým starším synem je Max určitě zapomnětlivější a rozptýlenější. Někdy se v rámci konverzace mírně ztratí a ponoří do svých myšlenek, nicméně na to, že je teeneger, vede si skvěle. Rád chodí do školy, má spoustu kamarádů, skvěle se učí, nechal si narůst dlouhé vlasy a začal se zajímat o holky, nicméně jeho vášeň je stále počítačová animace.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama