Jak určit, jestli je léčba opravdu účinná

23. ledna 2009 v 20:28 | Stephen M. Edelson, Ph.D. |  "NOVÍ" rodiče
V současnosti existuje pro autisty celá řada léčebních procedur, včetně nutričních, biomedických, edukačních, smyslových a behaviorálních. Vzhledem k tomu, že léčby vyžadují velké množství času, peněz a úsilí, je skutečně důležité mít co nejobjektivnější nadhled, jestli léčba opravdu pomáhá.

Rád bych se s Vámi podělil o pár tipů, které by Vám mohli pomoct určit, jestli danému člověku léčba přináší úžitek:

1. Častým jevem u rodičů autistických dětí je touha zkoušet více postupů, aby se zlepšení dostavilo co nejrychleji. V tomto případě je ale nemožné určit, který postup skutečně pomohl. Obecně bych doporučoval začínat novou léčbu 2 měsíce po zavedení předešlé. Pokud jste si ale naprosto jisti, že dítě se výrazně zlepšilo dokonce po 1-2 týdnech, můžete se posunout na další léčbu.

2. Moc Vám doporučuji měsíčně vyplňovat Autism Treatment Evaluation Checklist (ATEC) pár měsíců před začátkem nové léčby a pak měsíčně během léčby, jelikož ATEC je vymyšlený speciálně pro tento účel. Pokud se dítě zlepší "samo od sebe", jinými slovy - zlepšilo by se i bez léčby, dá se u většiny dětí pozorovat postupné zlepšení během relativně delší doby. U výrazného zlepšení během léčby bych se přiklonil k názoru, že se jedná o pozitivní efekt léčby.

3. Pokud je to okolnosti dovolují, neříkejte nikomu - tj. ani učitelům, přátelům, sousedům, příbuzným, že dítě začalo novou léčbu. Pokud nastane povšimnutí-hodná změna u Vašeho dítěte, nejspíš lidi, kteří jsou s ním v kontaktu, se Vám o tom zmíní. Určitě vynechat dotaz: "Všiml jste s nějaké změny?"

4. Zkuste požádat lidi, kteří ví o tom, že Vaše dítě podstupuje speciální léčbu, aby nezávisle na sobě sepsali změny, které si na dítěti všimli. Pokud podobné změny popisuje víc na sobě nezávislých lidí, je pravděpodobné, že je tomu opravdu tak. Určitě si postřehy zapište, speciálně v případě pozitivních změn si nebudete pamatovat, jak tomu bylo předtím.

5. Za písemnou zmínku stojí také situace, kdy Vás chování dítěte překvapí. Obecně rodiče umí dobře předpokládat, jak jejich dítě bude v určitých situacích reagovat. Pokud se dítě krátce po započetí léčby zlepší, dá se předpokládat, že se dítě bude chovat jinak než předtím, v ideálním případě mnohem lépe!

Často rodiče dostávají radu, aby se drželi pouze léčebných postupů, kterých efektivitu prověřil seriozní výzkum. Malá potíž spočívá v tom, že k relativně novým léčebným postupům bude existovat, pokud vůbec, velice málo výzkumných prací, a ještě míň hodnocení efektivity. V průměru trvá nashromáždění a vyhodnocení dostatečného počtu údajů k vyhodnocení efektivity léčby 5 až 10 let. Navíc, je velice pravděpodobné, že i po 10 letech různí vědci dospějí u stejné metody k různým výsledkům, jelikož výzkumníci často používají různé vzorky populace a u hodnocení změn používají různé měřidla.

Buďte podezřívavý vůči jakékoliv léčebné metodě, která je známá 10 a více let a neexistuje žádný výzkum, který podpořil její efektivitu. Například Ritalin je jeden z nejčastěji předepisovaných léků na léčbu autismu, nicméně v ARI neznáme žádnou výzkumní práci, která by podpořila jeho efektivitu u autistů.

Předtím, než se pustíte do nové léčby, pokuste se dozvědet o léčbe co nejvíce. Nesoustřeďte se pouze na pozitiva - je také velice důležité znát kritiku této metody. Když vyhodnocujete protichůdné názory, podívejte se na způsob vedení a metodiku těchto výzkumů.

Je velice důležité nezapomínat, že prozatím neexistuje žádná univerzální léčba, která by pomohla jakémukoliv autistovi. Byť jedno dítě se díky určité léčbě může neuvěřitelně zlepšit, jiné dítě - dokonce s velice podobnými projevy, nemusí ze stejné léčby profitovat.

Shrnuto jednou větou - klíčem k určení, zda konkrétní léčba přináší úžitek je detailní pozorování a kritický nadhled

Originál článku najdete na http://www.autism.com/treatable/determine.htm

Přeložila Boba. Pokud najdete v textu nějakou logickou nebo gramatickou chybu, napište, budu moc ráda.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sarka sarka | E-mail | 27. ledna 2009 v 23:48 | Reagovat

Ahoj,

já mám svůj subjektivní měřák na účinnost léčby. Když moje soužití se synem začaly naplňovat pocity jako radost, padání kamene ze srdce, úleva, štěstí a oddechnutí, bylo mi jasné, že nejde o žádný vývojový skok.

Kámen ze srdce mi spadl, když se synovi 14 dní po zahájení gfcf diety vrátila kompletně slovní zásoba (asi 40 slov),  kterou rok před tím ztratil.

Obrovsky jsem si oddechla, když zredukoval rituály - zvláště ten ranní související se vstáváním byl téměř nevydýchatelný.

Moc se mi ulevilo, když začal být přístupnější změnám, obzvláště té, která souvisela se změnou garderóby při změnách počasí.

Radost mám z toho, že mě syn téměř každý den překvapí novým slůvkem, dovedností či znalostí.

A nic se nevyrovná tomu štěstí, když se Vámi dítě podělí o svoji radost šťastným pohledem do Vašich očí. Když syn začal toužit po hračkách (díky reklamám v oblíbeném dětském časopise) a toužebný kukuč doprovodil slůvkem "koupit" podlomila se nám kolena blahem do té míry, že to záhy začalo hrozit zruinovaním rodinného rozpočtu a museli jsme nasadit story o Ježíškovi a čekání na Vánoce.

2 petr petr | 28. ledna 2009 v 22:17 | Reagovat

jo jo:-)))

jeste bych mozna pro lepsi srozumitelnost doplnil: vyvojovy skok = rychle zlepseni bez vnejsiho zasahu

3 Boba Boba | E-mail | 28. ledna 2009 v 22:45 | Reagovat

jeeeeeeeeeeeeeeeeej, tak to jsem moc rada, ze nejsme sami !!! Moc Vam drzim palce a at se z toho brzy vybabrame ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama