Jak zvládnout sebepoškozování a agresivitu autistů

13. března 2010 v 23:38 | Autism Research Institute |  Všehochuť
Není nic těžšího pro rodiče autistických dětí jak smířit se s jejich sebepoškozováním a agresivitou (SBP/A). Sebepoškozování a agresivitu je nepříjemné pozorovat, přemýšlet o ní nebo o ní mluvit, nicméně existuje a rodiče se k tomuto jevu musí nějak postavit. Některé autistické děti si tlučou hlavu proti zdi nebo podlaze tak silně, že si dokážou rozbít lebku, zrušit si oční sítnici nebo způsobit hluchotu. Jiné se dokážou bouchat pěstmi nebo koleny silou, která jim rozbije nosy, deformuje uši nebo připraví o zrak. Některé děti se koušou nebo koušou někoho jiného a dokážou bouchnout silou, která láme kosti.

Jako první krok při konfrontaci s SBP/A se pokuste zjistit důvod, proč dítě takto chová. Je to bolest nebo frustrace, která způsobuje, že dítě tluče sebe nebo jiné? Jedno nemluvící dítě bylo ve věku 2-18 let těžce sebedestrukční, teprve později se přišlo na to, že trpěl na velice bolestivou infekci mastoidu, kterou neodhalily mnohé lékařské prohlídky. Pokuste se najít lékaře, který je rodič autistického nebo jinak handicapovaného dítěte, který bude ochotný provést velice podrobnou lékařskou prohlídku a upřímně bude hledat, jestli za netolerovatelným chováním nestojí zdroj bolesti. Lékař Tim Buie, zjistil, že za sebezraňováním jeho autistických pacientů stoji nerozpoznaná bolest břicha.

Pro zvládnutí těchto strašných problémů se především doporučuje:
  • Modifikace chování - použití pouze pozitivního nátlaku. Tato metoda je nesporně skvělá jestli a pokud funguje, ale v mnohých případech nefunguje. Americká Asociace rodičů těžce postižených dětí (Association for Persons With Severe Handicaps - TASH) uvádí, že pozitivní tlak funguje zhruba v 60% situacích. Nás zajímá, co dělat v těch zbylých 40%.
  • Negace. V případě, že pozitivní přístup nefunguje, negujte, požadujte opak…
  • Léky. Mnohé léky, včetně nejnovějšího Naltrexone se v některých případech částečně osvědčily. Nicméně většina léků přináší sebou vlastní problémy, které nejsou v žádném případě nepodstatné.
  • Podceňovaná alternativa - "Oprava" bio-chemie organismu, a to prostřednictvím nutričních doplňků nebo detoxikace organismu od toxických částic jako rtuť apod.

Detoxikace: Lékařka Amy Holmes, která ošetřuje stovky autistických dětí trpící otravou rtutí, uvádí, že zatímco nejlepší zlepšení co do řeči, sociálních schopností, kognitivního skoku atd. je vidět u malých dětí, u teenagerů je po odstranění rtuti často vidět výrazný a velice vítaný pokles sebepoškozování a agresivity.

Vitamin B6 a hořčík a DMG (dimethylglycine):Během posledních 40 let jsme zaznamenali velké množství těžce SIB/A autistů, kteří úžasně reagovali na potravní doplňky, zejména na vysoké dávky B6 a hořčíku a DMG. Je překvapující, že tyto zlepšení jsme nezaznamenali pouze u autistů, ale také u dívek s Rettovým syndromem a kluků s Fragilním X syndromem (syndromem křehkého X) a dětí s Angelmanovým syndromem.

Přeložila Boba. Tento článek byl pod názvem Controlling Self-injurious and Assaultive Behavior in Autism uveřejněný v Autism Research Review International, 2001, Vol. 15, No. 4, page 3 a take na http://www.autism.com/ari/editorials/ed_sib.htm. Obsahuje také případové studie konkrétních dětí, které z nedostatku času nebyly přeloženy.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nicolucci Nicolucci | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 15:38 | Reagovat

Tady je to velmi zajímavé

2 Adam Furthner Adam Furthner | E-mail | 13. dubna 2012 v 16:24 | Reagovat

Dobrý den již několik let jezdím jako asistent s dětmi s ruznými mentálními a psychickými chorobami.Léta mě už ale trápí případ dnes již 16leté Aničky která mam Autismus a trpí sebepoškozováním a nevím přesně to jak jí zabranovat v tom abych jí neprodlužoval zachávat protože mi příde že při jakém koli fyzickém kontaktu sní se jí zachvat poškozování prohlubuje takže nevím jestli jí mam nechat si ubližovat především se kouše a trhá si vlasy a nebo nakou formu uklidnění nejvíce se nám osvědčila pouštění hudby do sluchátek. Děkuji předem za odpověď Adam Furthner.

3 Boba Boba | E-mail | 13. dubna 2012 v 22:41 | Reagovat

Milý Adame,

děkuji moc za Váš zájem, za to co děláte a  to, že se snažíte Aničce pomoct. Bohužel neumím na Váš dotaz dobře odpovědět - jsem jenom obyčejná máma... Předpokládám, že Anička má fyzickou příčinu, proč se tak chová a neumí ji svému okolí sdělit - teď je na řadě dobrý doktor nebo kineziolog, terapeut nebo jiný talentovaný člověk (např. mě napadá z osobní zkušenosti paní Matějíčková, ale těch lidí, co by mohli mít nějaký skvělý nápad musí být hromada), který by Aniččine problémy dekódoval.

Před pár dny jsme byli na logopedii - v čekárně čekala krásná paní na vozíku, jemné črty tváře, brýlky, od pohledu velice chytrá a přemýšlivá paní. Bohužel měla po autohavárii a není teď v stavu mluvit. Paní po půl hodině zdvořilého čekání a poutání očního kontaktu ze sebe začala vyluzovat nějaké neartikulované zvuky, pak ji tiše začaly padat slzy, které se měnily ve vzlyky. Po hodině byla paní už opravdu s nervy na dně a po dvou hodinách se snažila převrátit vozík. Milé paní z recepce se opravdu snažily pochopit situaci a s nemluvící a nepíšící paní po 2.5 hodinách dostaly, že čeká na odvoz, který tam už měl dávno být...atd...atd. Víte, jenom chci říct, že nikdo z nás neví, jak by snášel poruchu komunikace... :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama