Naše děti - oběti autismu a dogmy

27. dubna 2010 v 22:13 | Rimland, ARI 1997 |  Něco na začátek
V ranní poště jsem našel dopis od mého milého kámoše Teda Melnechuka, který, jak se zdá, čte úplně všechno a často mi posílá výstřižky věcí, které ho chytly. Tentokrát to byl 4-stránkový článek z New York Times Magazinu a Ted připsal na vršek: "Bernie, přidej si to do arzenálu!" Mrknul jsem na článek a srdce mi poskočilo radostí, že byl o Kilmerovi McCully.

Tak abyste věděli, Kilmera McCullyho jsem nikdy neznal, ale slyšel jsem o něm od sedmdesátých let a během loňska jsem o něm hodně přemýšlel. Dokonce, zmiňoval jsem se o něm i ve svém posledním úvodníku (ARRI 10/3).

Proč byl 4-stránkový článek o Kilmerovi McCullym v Timesech? McCully byl vysoce uznávaná patolog na the Harvard Medical School and Massachusetts General Hospital až do doby, kdy "byl odejit" koncem sedmdesátých let. On totiž nedostal jenom padáka, ale stal se terčem veřejného nepřátelství a opovržení, které mu znemožňovaly jeho další pracovní uplatnění. Teprve právní kroky pomohly zastavit kampaň proti jeho osobě.

Co provedl? Čím si zasloužil takové nepřátelství? Spáchal kardinální zločin - zejména pro profesora medicíny - tvrdil, že zvýšený příjem určitých vitamínů může zachránit lidem život. Měl pravdu, ale na tom nakonec nezáleží. Lidi, včetně "vědců" mají sklon nenávidět ty, co dávají otazníky za osvědčené pravdy.

V našem loňském ARRI úvodníku jsem se stručně zmínil o výzkumu vedeném Ellis a McCullym, kteří prokázali, že skupina starších pacientů se známým rizikem srdečního infarktu, užívající 100-300 mg vitaminu B6 v dlouhodobém horizontu se v průměru dožili 84.5 let (a zemřeli na infarkt), což bylo o 8 let více než stejně početní kontrolní skupina (také oběti srdečního infarktu).

Občas pravda prosákne navzdory tomu nejlepšímu úsilí vládních orgánů nás od ní ochránit. Média, včetně úvodníku Newsweeku (11.8.1997) nám informují, podobně jako se McCully pokoušel před pár desítkami let, že vitamin B6, kyselina listová a vitamin B12 hrají významnou roli při ochraně před srdečním infarktem.

Mc Cully je jeden z čerstvějších na dlouhé listině průkopníků, kteří nespravedlivě trpěli pod dogmatickými autoritami - kdo jsou ti, co jsou si tak jistí, že mají pravdu, že se nikdy neobtěžují ani vyslechnutím si důkazů? Kolik milionů životů by bylo zachráněno, kdyby tyto autority byly méně arogantní?

Odhaduje se, že více než 100 000 britských námořníků umřelo strašnou smrtí jménem kurděje a to během 60 let mezi vynálezem Dr Linda, který vynašel, že citrusový džus dokáže ochránit a léčit kurděje a samotným uvedením do praxe. Životy, které mohly být zachráněné ať už vitaminem B6 nebo vitaminem C, byly obětovány dogmě "Neobtěžujte mě fakty".

Autistické děti byly a stále jsou, v mnohých aspektech oběti dogmy. Každý den slyším od matek, jak jim ošetřující lékaři jejich autistických dětí - pediatři, neurologové nebo psychiatři tvrdí, že vitamin B6 jejich dětem nepomůže a dokonce že jim může ublížit. Co na tom, že existuje 18 nezávislých výzkumů prokazujících, že vitamin B6 je pro autistické děti prospěšný a žádný z výzkumů neprokázal škodlivý účinek ani na jedno autistické dítě. Co na tom,že všechny léky aplikované autistickým dětem (s výjimkou Nystatinu, antifungicidní lék) může poškodit a tyto děti poškozuje.

Autistické děti se staly obětí dogmy od samotného začátku, kdy autismus byl prohlášen za emocionální nemoc, připsanou na vrub odmítání dítěte matkou. Tato dogma byla všeobecně uznávaná a způsobila obrovské traumy jak dětem, tak jejich rodinám a v tomto případě se fakty a důkazy tak nějak…neoperuje.

Další zničující dogma přišla v podobě názoru, že jakákoliv změna chování autistického dítěte je naprosto nemožná. Rodičem autistických dětí bylo vysvětleno, že sice můžete naučit psa válet sudy nebo tuleně žonglovat s balonky na nose, ale jakákoliv léčba autismu - jak absurdní!
Hlavním cílem mého založení Autism Society of America v roce 1965 byla snaha rozšířit informace pro rodiče autistických dětí, že je možné změnit chování jejich autistických dětí.

V současnosti, navzdory převažující dogmě, je poměrně známým faktem, že:
  • Kvasinkové infekce, většinou následkem nadužívání antibiotik, mohou způsobit nebo zhoršit autismus,
  • Intolerance určitých jídel, především kravského mlíka a některých obilovin včetně pšenice, mohou způsobit autismus
  • Očkování, ať už je jejich přínos pro některé děti jakýkoliv, mohou u jiných dětí způsobit autismus
  • auditory integration therapy (AIT), jakkoliv ať už je prováděna jakkoliv na koleně nebo intuitivně, může a často má za následek významné zlepšení autistického chování

Každý z výše uvedených bodů je z čistě vědeckého hlediska mnohokrát dobře zdokumentovaný a hodnověrně prokázaný, ale každý z nich je "politicky nekorektní" ve smyslu běžně akceptované dogmy - běžně akceptované pravdy. A výsledkem jsou zhoršující se děti.

Výše uvedený výčet čtyř bodů není v žádném případě vyčerpávající výčet kontroverzních témat. Největší konflikt vidím mezi klasickou medicínou ("zkus tento lék nebo tady další") a alternativní medicínou, která hledá prostředky, jak by si tělo pomohlo samo.

Biologické terapie: Pro mě nejzajímavější bojová linie, která přitahuje hodně pozornosti a vzbuzuje hodně vášní. Více se mi líbí název Biologická terapie, alespoň co do asociace, protože obnáší injekci, infuzi nebo implantaci komplexu biologických produktů lidského nebo zvířecího původů, které mají u autistických dětí stimulovat terapeutickou odpověď. Dobrým příkladem mohou být IVIG infuze (ARRI 10/3, 11/1) a transfer factor terapie (ARRI 11/2). IVIG je předmětem výzkumů mnohých multi-center. Transfer factor je daleko více kontroverzní

Buněčná terapie, založená na vstříknutí buněk určitých orgánů ze zárodků domácích zvířat (obvykle ovcí), se v Evropě praktikuje přes padesát let a byla aplikována s úspěchem a bez vážnějších vedlejších účinků milionům pacientům, včetně mnohým pacientům s Downovým syndromem a některým autistickým dětem. (Před pár lety mi vyprávěl Dr. Hans Kugler příběh, kdy dítě s Downovým syndromem navštívilo West Coast Medical Center. Rodičům oznámili, že situace jejich dítěte je beznadějná, nicméně nenechali se odradit a vzali dítě k Dr.Franzovi Schmidtovi v Německu na buněčnou terapii, která přinesla tak významné zlepšení, že nadšení rodiče přivedli ukázat dítě zpět do prestižního lékařského centra. "To nemůže být to stejné dítě", bylo jim řečeno, "nebo jsme se spletli v diagnóze." (Dogma umírá těžce.)

FGF Terapie: Dr Luis Aguilar z Mexika zkouší jiný přístup, injekce FGF (fibroblast growth factor), výsledky se prozatím jeví slibně

Projekt Defeat Autism Now!, který organizuje náš Autism Research Institute, má za cíl vytvořit společnou platformu pro průkopníky a "advokáty" různých kontroverzních oblastí léčby autismu tak, aby měli možnost si vyměňovat své poznatky a zkušenosti. Několikrát ročně pořádáme konference jak pro odbornou tak laickou veřejnost. Přesvědčte svého pediatra, aby se začal zajímat.

Přeložila Boba. Originál článku vyšel v roce 1997 v Autism Research Review International, Vol. 11, No. 3, page 3 a v e-podobě ho najdete na http://www.autism.com/ari/editorials/ed_dogma.htm
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | E-mail | Web | 2. března 2015 v 21:00 | Reagovat

Přikládám info že AIT od ledna 2015 poskytuji v ČR, důvodem k této akci byli moje vlastní děti, ale doufam, že pomůže mnoha dalším :-)  více info na www.ait-czech.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama