Únor 2011

Pohled na autismus z té (mé) druhé strany - 1. část

10. února 2011 v 22:05 | Temple Grandin |  Všehochuť

Temple Grandin, Ph.D.

Assistant Professor
Colorado State University
Fort Collins, CO 80523, USA

Úvod

Jsem 44-letá autistka, s úspěšnou mezinárodní kariérou v oblasti designu zařízení pro hospodářská zvířata. Dokončila jsem postgraduál v oblasti zoologie na Univerzite of Illinoi a v současnosti pracuji na katedře zoologie Colorado State University. Léčba (intervence) ve věku 2.5 roku mi pomohla překonat můj handicap.

V tomto článku bych se ráda věnovala především dvěma problémům, se kterými se autisti potýkají - frustrace z neschopnosti mluvit a smyslové problémy. Moje smysly byly přecitlivěné na přílišný hluk a dotek. Hlasité zvuky zraňovaly mé uši a snažila jsem se vyhnout se dotykům, abych předešla obrovsky-zvláštním pocitům z vnímání.

Vypěstovala jsem si způsob, jak si uklidnit nervy a zvládnout doteky. V pubertě ale začaly hrozné nervové záchvaty, které se dále s věkem zhoršovaly. Antidepresiva mi pomáhaly zvládnout úzkost. Tomuto tématu se dále detailně věnuji v dalších kapitolách.

Všechno moje myšlení probíhá vizuálně, něco jako puštěné video mých předstáv. Dokonce i abstraktní pojmy jako vztahy s jinými lidmi si vizualizuji prostřednictvím fantazie.

Nemluvení

Největší frustrací byla neschopnost mluvit. Když přímo na mně dospělí mluvili, chápala jsem všechno z toho, co řekli, ale nebyla jsem schopna dostat slova "ven". Bylo to něco jako koktání.

Jakmile jsem se ocitla v mírném stresu, slova jakokdyby překonaly bariéru a vyšly ven. Moje logopedka prišla na způsob, jak ze mě slova vyloudit. Držela mě za bradu tak, abych se musela jí dívat do očí a řekla "ball". Ve 3 letech z "ball" jsem za obrovského stresu vyloudila "bah".
Pokud logopedka na mně tlačila moc, chytla jsem hysák a pokud zkoušela moc jemně, nic ze mě nedostala. Máma ani mí učitele nechápali, proč u toho tak ječím. Ječení bylo jediným způsobem, jak jsem dokázala komunikovat. Často jsem logicky uvažovala "teď musím ječet, protože chci někomu sdělit, že něco nechci dělat."

Je zajímavé, že moje "mluvení" bylo podobné stresovému mluvení u malých dětí, kterým vyoperovali nádor z mozečku (cerebellumu). Grubb, Aram, Hahn, a Ratcheson (1985) vyzkoumali, že onkologické operace v oblasti "vermus", "deep nuclei" a obou hemisfér mozečku způsobily u (jinak) zdravých dětí přechodnou ztrátu řeči.
První se vrátily samohlásky a vnímavost řeči byla normální.

V mém konkrétním případě MRI scan objevili cerebellární abnormality. Nejsem schopna jít rovně po čáře (klasický test policie v USA testující opilost řidičů). Padám na strany, ale moje reakce na jiné jednoduché motorické testy na cerebellární dysfunkce jsou v normě.

Vestibulární stimulace někdy dokážou u autistických dětí stimulovat řeč. Pomalé houpání dítěte na houpačce někdy dokáže nastartovat řeč (Ray, King, & Grandin, 1988). Některé typy plynulých, koordinovaných pohybů jsou pro mě obtížné, byť běžnému pozorovateli se jevím motoricky bez problémů. Například když pracuji s hydraulickým zařízením, které má několik pák, dokážu obsluhovat zaráz perfektně jednu páku. Koordinace pohybu dvou nebo tří pák současně je pro mě nemyslitelná. Je to také důvod, proč nedokážu hrát na žádný hudební nástroj, byť mám hudební sluch a rytmus. Jediné, co jsem na tomto poli zvládla, je pískání.

Rytmus a hudba

Na základní škole moje řeč ještě stále nebyla úplně v normě. Často mi trvalo déle než jiným dětem odpovědět, najít správná slova. Na druhou stranu, zpívání mi šlo báječně. Mám výborný hudební sluch a rozsah, dokážu si pozpěvovat melodii písní, které jsem slyšela jenom jednou-dvakrát.

Stále mi dělá velký problém rytmus. Dokážu sama vytleskat rytmus, ale nejsem schopná synchronizovat můj rytmus s rytmem někoho jiného. Na koncerte nedokážu připojit k tleskání publika do hudby. Chybící rytmus u autistů-pianistů popisuje Park a Youderian (1974). Problémy s rytmem mohou souviset u autistů s některými problémy s řečí. Zdravé miminka jsou schopné synchronizace s řečí dospělých (Condon & Sander, 1974), autistické děti to nedokážou.

Condon (1985) také objevil, že autisti a v menší míře dyslektici a děti trpící koktavostí, mají problém s tím, že jedno ucho slyší zvuk dříve než druhé ucho a to někdy i více než o sekundu. Tento jev by mohl vysvětlovat některé problémy s řečí. Mnoho lidí mi vyčítá, že skáču do řeči. Kvůli chybějícímu citu pro rytmus je pro mě velice těžké určit, kdy mohu vstoupit do konverzace.

Sluchové problémy

Můj sluch je z nějakého důvodu zůstal nastaven na hlasitost "hrozně nahlas". Něco jako otevřený mikrofon, který ozvučuje všechno. Mám dvě možnosti: zapnout mikrofon a vydat se smršti zvuků napospas nebo se vypnout. Mamka si vzpomíná, že někdy jsem působila jako hluchá, nicméně podle testů byl můj sluch naprosto v pořádku. Nedokážu regulovat přicházející zvukové stimulace.

Problémy autistů s regulováním smyslového vstupu popisuje také p. Ornitz, který popisuje přehnané nebo chybějící reakce na smyslové vjemy.
Dle Ornitze některé kognitivní deficity mohou být způsobené porušeným smyslovým vstupem. Autisti navíc často trpí významnými abnormalitami neurologických mechanismů, které řídí schopnost přesouvat pozornost mezi různými stimulmi (Courchesne, 1989).

Nedokážu telefonovat v hlučném prostředí. Kdokoliv jiný to dokáže, mně to nejde. Když se pokusím si vyrušit hluk v pozadí, vyruším si také hovor samotný. Jedna moje přítelkyně, vysoce funkční autistka, není schopna slyšet konverzaci ani v relativně tiché hotelové lobby.

Autisti se musí chránit od hluku, který je obtěžuje. Náhlý hluk mi zraňuje uši podobně jako když zubařská vrtačka zabrdne do nervu. Náhlé zvuky, byť tiché, mi často roztlučou srdce. Jeden portugalský autista popisuje "u zvířecích zvuků jsem byl schopný vyskočit z kůže".
(White & White, 1987).

Stále nesnáším místa s matoucími zvuky, jako například nákupní centra. Vysoce-položené nepřestávající zvuky jako například ventilátory na záchodech nebo fény jsou otravné. Dokážu si vypnout sluch a oddělit se od většiny hluku, ale některé frekvence se vypnout nedají. Pro autistu není možné se koncentrovat ve třídě, pokud je bombardovaný zvuky, které pronikají jeho mozkem. Nejhorší jsou vysoké zvuky.

Hmatové problémy

Často jsem zlobila v kostele, protože mě oblečení kousalo a svěděla mě z něj kůže. Nedělní šaty byly jiné na dotek než běžné oblečení. Většina lidí se přizpůsobí pocitu z jiných typů látek během pár minut.

Jako dítě mě přiváděly do zuřivosti sukně a punčošky. V zimě mě bolely nohy, když jsem nosila sukni. Problém spočíval v tom, že 6 dnů v týdnu jsem nosila kalhoty, v neděli sukni. Pokud bych nosila pořád sukni, nedokázala bych tolerovat kalhoty. Dnes si kupuji oblečení, ze kterého mám podobný pocit. Bohužel mí rodiče netušili, proč tak vyvádím a že malé změny v oblečení by zlepšily moje chování.

Některé hmatové přecitlivělosti jsou řešitelné. Často pomáhá vybídnutí dítěte, aby si třelo kůži. Mnohé výborné nápady na zklidnění hmatového systému uvádí ve svých výzkumech p.Ayres 

Pokračování příště. Přeložila Boba. Originál článku najdete na  http://www.autism.com/fam_inside_view.asp

Proč si přečíst knížku Syndróm trávenia a psychológie

6. února 2011 v 0:09 | Boba |  Zdroje informací
Kamarádi,

vyšla senzační knížka Syndróm trávenia a psychológie, známá a slavná knížka Dr. Natashi Cambell-McBride.

Je to 2.knížka, která vyšla na česko-slovenském trhu za poslední období, která nestaví autismus do beznadějného světla a připouští, že autismus je léčitelný (1. je Strunecká).

Tato knížka přichází s dnes stále častěji zaznívající myšlenkou a to, že autismus, dyslexie, dyspraxie, ADD , ADHD, deprese a schizofrenie mají společný základ a to v syndromu trávení a psychologie (GAP). Přínos této knížky spočívá v první řadě v úžasném vysvětlení významu stravy pro autistické děti. Nezávisle na tom, co si myslíte o SCD nebo jiné dietě, MOC Vám doporučuji toto čtení - trpělivě, kousek po kousku a do detailu (včetně vtipných a šikovných ilustrací) Vás autorka převede trávícím traktem a vysvětlí význam jeho jednotlivých částí a "obyvatel".

Je to skvěle napsaná knížka vysoce fundovanou lékařkou, která současně neodsuzuje, nezatracuje ani neparoduje jiné směry - tolerantně nabízí svoje vidění světa.

Nemusíte ve všem nutně souhlasit, nicméně záběr knížky je tak široký, že není problém z knížky čerpat obrovské množství informací.

Pro příznivce nebo ne-odpůrce SCD diety nabízí zajímavou dietu včetně receptů.

Knížka vyšla ve slovenštině, předpokládám, že na Slovensku není problém ji sehnat.

V Česku ji nabízí spousta kníhkupectví, v mnohých internetových kníhkupectvích dostanete slevu (např. 15% u Barviče Novotného)