Listopad 2011

Stereotypní (sebe-stimulační) chování

11. listopadu 2011 v 22:43 | Stephen M. Edelson, Ph.D. |  Všehochuť
Pod stereotypním nebo sebe-stimulačních chováním se rozumí opakující se pohyby těla nebo opakující pohyby předměty. Toto chování je běžné u lidí s vývojovými poruchami a je velice typické pro autismus. Dokonce, pokud člověk s vývojovou poruchou vykazuje nějakou formu sebe-stimulačního chování, bývá často označen za autistu. Stereotypní chování zahrnuje jakékoliv nebo všechny smysly. Níže uvedený výčet obsahuje pouze hlavní smysly a některé příklady stereotypního chování.

SMYSL
PŘÍKLAD STEREOTYPNÍHO CHOVÁNÍ
Zrak
Upřený pohled na světla, opakované blikání světlem, pohyby prsty před očima, třepání rukama
Sluch
Zakrývání uší, luskání/praskání prsty, vyluzování hlasitých zvuků
Hmat
Tření pokožky rukou nebo jiným předmětem, škrábání
Vestibulární
Kolébání/Houpání / kýmácení se zepředu dozadu nebo na strany
Chuť
Olizování předmětů, vkládání částí těla nebo předmětů do úst
Čich
Očichávání předmětů a lidí

Vědci vidí za stereotypním chováním různé důvody. Jedna skupina teorií tvrdí, že toto chování poskytuje stimulace smyslů, tj. dotyčný člověk má smysly málo citlivé. Kvůli určitým poruchám v přenosu stimulu do mozku nebo po periferiích, tělo volá po stimulaci, které vede k chování, které "nakopne" nervový systém. Jedna teorie z této skupiny zastává názor, že během tohoto chování se uvolňují do těla beta-endorfiny (částice podobné opiátům), které navozují velice příjemné pocity.

Další skupina teorií tvrdí, že toto chování vede k tomu, aby se dotyčná osoba uklidnila, tj. dotyčný člověk má smysly příliš citlivé. Stává se to tehdy, když je v okolí příliš mnoho podnětů a člověk je přehlcen smyslovými vněmy. Toto chování směřuje k vyblokování příliš mnoho stimulů, pozornost se zaměřuje dovnitř.

Vědci také prokázali, že stereotypní chování je v konfliktu s pozorností a učením. Na druhou stranu, umožnění "upadnout" do stereotypních rituálů po splnění úkolu bývá velice efektivní pozitivní motivace pro učení.

Existuje nespočet způsobů, jak snížit nebo úplně omezit stereotypní chování, jako například cvičení nebo nabídnutí nějaké více společensky-přijatelné formy stimulace (např. žvýkání žvýkačky nebo nějakého předmětu než kousání se do ramena.). Často se pro snížení výskytu tohoto chování používají léky, nicméně není dodnes vysvětleno, zda léky doopravdy přímo ovlivňují toto chování nebo působí pouze nepřímo (např. celkovým zpomalením).

Přeložila Boba. Originál najdete na http://www.autism.com/fam_stereotypic.asp

Tipy na zlepšení chování – stručný návod na zvládnutí nejběžnějších problémů s návodem na řešení

10. listopadu 2011 v 22:37 | Stephen M. Edelson, Ph.D. |  Všehochuť
Když mluvím s rodiči nebo učiteli o problémech s chováním autistů, obvykle hned úvodem přiznám, že neexistují žádné lehké nebo rychlé návody na snížení nebo odstranění vážných problémů s chováním, jako sebepoškozování, agresivita, velké záchvaty hysterie nebo destrukcie. Na druhou stranu, můžu nabídnout pár návodů, které nevyžadují ohromné množství času a úsilí.


Někdy se stává, že dítě má problém s chováním ve škole, ale ne doma - nebo naopak. Může to být také způsobené tím, že rodič vynalezl účinnou strategii jak stopnout toto chování doma, ale učitel o tom neví. Je proto velice důležité, aby rodič a učitel vzájemně komunikovali a vzájemně se vzájemně informovali.


Pokud má dítě problém s chováním ve škole, ale ne doma, tato situace má mnoho možných důvodů, jako například změna prostředí, která dítěti vadí. Nicméně je nutné také zvážit několik fyzikálních příčin. Dva možné důvody, na které se málokdy myslí, jsou čistící prostředky a osvětlení ve třídě. Uklízečky často používají k čištění tříd silné chemické prostředky. Byť zápach již druhý den není cítit, zbytky chemických látek mohou být stále ve vzduchu a na povrchu mnohých předmětů. Vdechování těchto chemických látek může citlivým lidem vadit. Během dne si studenti často pokládají ruce a obličej na stůl nebo podlahu a tyto chemické látky se mohou dostat až dítěti do úst a ovlivňovat funkci mozku a jeho chování. Vytření lavic obyčejnou vodou nebo přírodním čistidlem ráno před začátkem vyučování vedlo, dle zkušeností mnohých rodičů a učitelů, k významnému zlepšení chování dětí.


Zářivky, které jsou nejběžnější způsob osvětlení ve třídách, také dokážou ovlivnit chování. Mnozí dospělí autisti přiznávají, že jim během jejich školních let významně vadily zářivky. Vědci z U.C.L.A. pozorovali více stereotypního, sebe-stimulujícího chování pokud byla místnost osvětlena zářivkou, ve srovnání s místností osvětlenou žárovkou. Tuto hypotézu mohou učitelé lehko ověřit pokusem, kdy na pár dnů bude třída osvětlena pouze přirozeným světlem z oken nebo světlem ze žárovek a pozorovat, zda má osvětlení vliv na problémy s chováním některých/všech žáků.

Problémy s chováním nastávají také kvůli potížím s vyjadřováním. Mnozí vědci se dokonce domnívají, že slabé vyjadřovací komunikační schopnosti stojí za většinou problémů s chováním. Existuje mnoho komunikačních strategií, např. PECS (Picture Exchange Communication Systém) nebo systém simultánní komunikace (použití řeči a znakové řeči současně).


Další možný důvod problémů s chováním mohou být problémy s vnímáním. Autisti mají často slabé schopnosti sluchového vnímání. V praxi to znamená, že autisti často nerozumí, co jim lidi říkají - resp. slyší slova, ale nechápou, co ty slova znamenají. Poruchy chápání řeči mohou vést u mnoho lidí ke zmatku a frustraci, které mohou vygradovat v problémy s chováním. V praxi se moc osvědčily vizuální komunikační systémy a to nejenom v oblasti učení, ale také pro informaci, co se chystá a co se od nich očekává.


Při výběru vhodné strategie je také důležité zvážit emoční stav daného člověka. Některé problémy s chováním nastávají, když je člověk příliš rozrušený, co může nastat například když je člověk podrážděný a/nebo když je příliš moc podnětů kolem. V těchto případech je důležité se zaměřit na uklidnění dotyčného člověka. Mezi nejosvědčenější uklidňovací techniky patří dynamické cvičení (například stacionární kolo) na uvolnění napětí, vestibulární stimulace (např. pomalé houpání) a hluboký tlak.


V některých případech mohou nastat problémy s chováním související s malým zapojením daného člověka, například když je pasivní nebo se nudí. V tomto případě je pro některé lidi agresivita nebo destrukce vzrušující a lákavá změna. Pokud se dají u někoho předpokládat problémy s chováním z tohoto důvodu, je vhodné ho zaměstnat nějakou aktivitou. V praxi se osvědčilo dynamické cvičení.


Potravinové alergie jsou často přehlíženým důvodem problémů s chováním. Mezi časté symptomy potravinových alergií patří bolesti hlavy, záchvaty vzteku, nevolnost, závratě a bolesti žaludku Někteří lidi mají v důsledku alergií červené uši, červené tváře nebo tmavé kruhy pod očima. Mezi nejčastější alergeny patří mléčné a pšeničné výrobky, konzervanty a umělé barviva. V důsledku těchto alergií je dítě míň tolerantní k ostatním - může častěji na ostatní "vyjet" nebo mít záchvaty vzteku. Jelikož mnozí autisti trpí navíc slabými komunikačními schopnostmi, rodič a/nebo učitel si nemusí být vědomi, že se dítě necítí dobře. V případě podezření na potravinové alergie by měly být děti otestované a v případě pozitivních výsledků by měly být dotyčné potraviny vyloučeny z jídelníčku.


Mnohé rodiny dávají dětem bezpečné výživové doplňky, jako například vitamin B6 s hořčíkem a Di-methyl-glycin (DMG). Skoro polovina rodičů uvádí nejenom snížení problémů s chováním, ale také celkové zlepšení zdravotního stavu. Někdy se autistům pro zlepšení chování předepisují silné léky, nejčastějši předepisovaným je Ritalin. Výzkum provedený Autism Research Institutem v San Diegu odhalil, že dle 45% z 2 788 kontaktovaných rodičů uvádělo, že po nasazení Ritalinu se problémy s chováním dítěte zhoršily a pouze 20% uvádělo zlepšení (27% uvádělo, že Ritalin nepřinesl žádnou změnu chování).


V mnoho případech je problém s chováním reakcí na požadavek nebo příkaz učitele / pečovatele. Je možné, že dotyčný člověk přišel na to, že může uniknout nebo vyhnout se některým problémovým situacím, (jako například práce na nějakém úkolu), tím, že bude "vyvádět". Funkční posouzení chování (tj. co situaci předcházelo, jaké byly následky, kontext apod.) mohou vyjevit určité vztahy mezi chováním a tím, k čemu toto chování má vlastně sloužit. Pokud je smyslem určitého nežádoucího chování "vyhnutí se", učitel/pečovatel by neměl polevit ve svých požadavcích nebo příkazech. Pokud daný člověk ví, že alespoň někdy dokáže z těchto situací svým nežádoucím chováním uniknout, toto nežádoucí chování bude nejspíš přetrvávat.


Přeložila Boba. Originál článku najdete na http://www.autism.com/fam_page.asp?PID=359








Lhaní u autistu – další pokrok ;-)

9. listopadu 2011 v 21:36 | Stephen M. Edelson, Ph.D. |  Všehochuť
Mnoho autistů říká věci "tak jak jsou" - prostě nikdy nelžou. V mnoho ohledech je říkání pravdy za každých okolností velice výhodné jak pro rodiče tak pro učitele. Na druhou stranu, nemožnost nebo-li neschopnost lhát není běžným lidem vlastní a může být za určitých okolností na nevýhodu - například u hraní her s jinými dětmi (např. na schovku).

U lhaní musí autisti chápat, že se na událost dá dívat různými způsoby - např. pravdivým (např. rozbil jsem hračku) a vymyšleným (např. někdo rozbil hračku), přičemž rodičovi řeknu jenom vymyšlenou verzi (např. někdo rozbil hračku) a chápat, že jiné osoby mají různé vědomosti a pocity (ten, kdo u toho nebyl, nemůže vědět, jak se to stalo.)

Pokud Vaše autistické dítě začíná lhát, samozřejmě to může vést k dalším problémům a obavám - obdobně jako u jiných, neautistických dětí. Nicméně, nástup lhaní je u autistů znakem pokroku a novým milníkem vpřed - a důvod na oslavu!

Ať se Vám moc daří!

Přeložila Boba. Originál najdete na http://www.autism.com/gen_page.asp?PID=329,