Rozdíl ve střevní propustnosti a slizničním imunologickém genovém profilu u dvou rozdílných potíží souvisejících s lepkem – celiakii a citlivosti na lepek (2)

5. června 2012 v 23:37 |  Všehochuť

Intestinální propustnost

Zatímco celiatici mají poruchu slizniční bariéry a zvýšenou propustnost střeva, není jasné, zda u pacientů s citlivostí na lepek je tomu taky tak. Odpověď na tuto otázku jsme se snažili získat prostřednictvím LA/MA urinary ratio, který se u všech tří skupin významně lišil (P= 0.0113; Kruskal-Wallis test). Hodnoty u skupinz celiatiků byly významně vyšší než u skupiny pacientů s citlivostí na lepek (P= 0.0138; MWU). Rozdíl mezi celiatiky a kontrolní skupinou byl P= 0.0950, rozdíl v LA/MA u pacientů s citlivostí na lepek vůči kontrolní skupině byl P= 0.0308 (Figure 1).

Diskuse

Celiakie, autoimunitní enteropatie, je způsobená nesprávnou adaptivní imunologickou odpovědí T-buněk vůči požitému gliadinu. Během posledních pár let se ukázalo, že "klasičtí" celiatici reprezentují pouze vrcholek ledovce z celkového počtu pacientů [4,29]. Alarmujícím problémem je klinické zařazení skupiny pacientů, které mají problémy s lepkem a symptomy se sice podobají celiakii, nicméně mají negativní serologii a histopatologií na celiakii. Podobně jako u celiakie, tyto pacienti mají problémy po požití potravin obsahujících lepek a vykazují zlepšení po dodržování bezlepkové diety. Na rozdíl ale od celiatiků, u pacientů s citlivostí na lepek se nepříznivé reakce organizmu po požití lepku neodrazí ve vzniku příslušných protilátek nebo poškození střeva. Symptomy citlivostí na lepek mohou vyústit v některé gastrointestinální symptomy spojované s celiakií nebo alergií na pšenici, ale objektivní diagnostické kritéria pro tento stav v současnosti chybí. Navíc, diagnoza citlivosti na lepek se většinou dělá na základě vyloučení ostatních možností.

Je potřebné zdůraznit, že nepřítomnost protilátek a fakt, že nedochází k poškození střeva neznamená, že nedochází k vnitřní toxicitě lepku - dokonce i u zdravých lidí (ne-celiatiků) se lepek spojuje s poškozením i jiných tkanív, orgánů a systémů, nesouvisejících se střevem. [6,30,31].

V této studii jsme se pokusili identifikovat funkční, morgologické a imunologické parametry potřebné k odlišení citlivosti na lepek od celiakie a pochopit patofysiologii této nemoci. Jako první přinášíme důkaz, že tyto dvě nemoci se liší různou intestinální slizniční odpovědí na lepek.
Pacienti s citlivostí na lepek netrpí významnými autoimunitními nemoci nebo alergickými reakcemi a mívají serologii na běžné protilátky, včetně anti-tTG IgA negativní. Je zajímavé, že AGA IgA a IgG mělo pozitivní více než 50% těchto pacientů. Podobným případem - vyšší hodnoty AGA-ček, znaky a symptomy spojované s citlivostí na lepek (který není celiakií), jsou také pacienti trpící schizofrenií [39] a poruchami autistického centra [40].

Zatímco u celiatiků existuje silné genetické pojítko s II MHC haplotype - 95% pacientů je nositelem HLA-DQ2 a zbylých 5% HLA-DQ8, prokázali jsme, že pouze 50% pacientů s citlivostí na lepek je nositelem HLA-DQ2 a/nebo HLA-DQ8, což je procento jenom o málo vyšší než pro běžnou populaci. Pravděpodobně jde o sníženou aktivitu MHC-závislých adaptivních imunologických odpovědí u pacientů s citlivostí na lepek ve srovnání s celiatiky.

Dále jsme prokázali, že mucosa u pacientů s citlivostí na lepek obsahuje zvýšené množství CD3+ IELs, byť tento počet byl významně nižší než u pacientů s aktivní celiakií. Toto zjištění je v souladu s omezenější roli adaptivního imunitního systému u pacientů s citlivostí na lepek a mohlo by vysvětlovat, proč tato nemoc není doprovázená významným autoimunologickým onemocněním.
U celiatiků, adaptivní odpověď se spouští tTG-deamidated gluten peptidy, vázané na DQ2 nebo DQ8. Toto také zahrnuje nahromadění mucosy a aktivaci Th1 a Th17 klonů a produkci cytokinů souvisejících s Th17, konkrétně IFN-γ a IL-17A, které přispívají k narušení bariéry a narušení tkaniv [16,18-21,41].

V našem předešlém výzkumu jsme prokázali, že u celiatiků se IL-17A transcripts vyskytují ve významně vyšších hladinách ve střevní mucose, což neplatí pro skupinu pacientů citlivých na lepek [15]. V tomto výzkumu jsme rozšířili tento poznatek a prokázali, že Th1 signature cytokine, IFN-γ jsou také u pacientů s citlivostí na lepek přítomny ve významně nižších hladinách než u celiatiků. Navíc, pouze u celiatiků, na rozdíl od pacientů s citlivostí na lepek u kterých to neplatí, jsme pozorovali významné zvýšení IL-6, což je pleiotropic cytokine - významný pro funkci Th17 buněk a podobný trendu u IL-21.

Tyto závěry mohou vést k hypotéze, že citlivost na lepek je zánětlivý stav související s vrozenými imunitními mechanismy. Jedním z nich jsou TLR - receptory, které jsou schopné detekovat mikrobiologické napadení a způsobit rychlou zánětlivou odpověď, která může nebo nemusí vyústit do protilátkové adaptivní odpovědi .

Závěr

Výsledky této studie naznačují, že celiakie a citlivost na lepek jsou dvě rozličné nemoci způsobené různou odpovědí intestinální sliznice na lepek.

Celiakie je způsobená komplexní souhrou zvýšené intestinální propustnosti, poškozením mucosy a vlivy životního prostředí (navíc kromě lepku) a genetické predispozice, co zahrnuje jak MHC tak ne-MHC geny. Za typickým intestinálním "poraněním" u celiatiků obvykle stojí jak vrozené tak adaptivní imunologické cesty effektorů.

Citlivost na lepek spojujeme s běžnou aktivací vrozené imunologické odpovědi. Zatímco mechanismus stojící za ztrátu funkce intestinální bariéry u celiatiků je alespoň částečně známý, faktory odpovědné za ztrátu tolerance vůči lepku a rozvoj autoimunity známý není. Doufáme, že tento výzkum přispěje k klinické charakteristice citlivosti na lepek jako stavu, který je spojovaný s aktivací vrozené imunity kvůli požití lepku za absence rozpoznatelných změn ve funkci mucosové bariéry. Také doufáme, že přinese další poznatky směřující k definici celého komplexu změn v TJ regulaci vyvolané lepkem.

Poděkování

Autoři děkují Dr. D. Siniscalco, Dr. P. Pezzella, Dr. A. Papparella a Mr. M. Mangione za technickou pomoc a podporu. Studie vznikly také díky částečné podpoře National Institutes of Health a to díky grantu R21DK078699 pro AF a díky podpoře Giunta Regionale Campania Assessorato alla Ricerca Scientifica L.R. 5 28/03/2002 pro MC.


Přeložila a zkrátila Boba
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tuška Tuška | Web | 10. června 2012 v 9:45 | Reagovat

Bobo, díky za překlady obou článků.
Asi to víš, ale "innate" znamená vrozený a "antibody" - protilátka, tak spíš pro ty, co to čtou a anglicky neumí. :-)

Osobně ale nesouhlasím s tím, že zemědělský objev pšenice, žita a ječmene před 10 000 lety byla chyba v evoluci.

Věřím tomu, že lepek v uvařených celých zrnech působí na naše střevo a trávicí systém jinak než lepek v pečené mouce (u už nemocných celiakií už asi dělá neplechu i ten, samozřejmě!).  

Chyba v evoluci se stala spíš v nedávné době, kdy jsme celá zrna (běžnou a každodenní stravu našich předků ještě do, no, možná do počátku minulého století, už postupně ale silně vytlačovanou brambory a nadměrným množstvím chleba a pečiva)téměř úplně přestali konzumovat (ať s lepkem nebo bez) a v podstatě lidstvo přešlo na brambory na všechny možné způsoby a pečivo, sušenky a jiné výrobky z bílé vymíláné pečené mouky bez jakékoliv výživové hodnoty, která střevo pouze zalepí.
Když k tomu přičteme postupně vzrůstající přidávání průmyslových aditiv, droždí místo kvásku - je to rychlejší, cukru, stabilizátorů, barviv a jiných éček, tak se divím, že tyto problémy má zatím je tak "málo lidí".
Minimum zeleniny, tím pádem žádné minerály, spousty sladkostí, spousty tabletek a léků, které ničí žaludek a střeva kromě jiných vnitřních orgánů ...

Navíc stres a deprese v dnešní době už u malých dětí, zdevastované životní prostředí ... nádherné podmínky pro rozvoj alergií a jiných autoimunitních onemocnění, mezi které se celiakie taky počítá.

No, nedalo mi to, ale ta úvaha vědců o chybě v evoluci mě rozesmála a vyděsila zároveň.
Kolipak lidí asi mělo celiakii či alergii nebo citlivost na lepek řekněme před takovými 300 lety a dříve? Možná ani před 100 jich nebylo tolik, pokud vůbec byli ... ;-)

Ale tobě , Bobo, díky za překlady!!!

2 Boba Boba | 10. června 2012 v 22:39 | Reagovat

Ahoj Tužko, děkuji moc za příspěvek! článek vznikl na přání, není na tomto blogu sám - páč je tento blog poměrně málo  interaktivní :-D občas mívám pocit, že si překládám sama pro sebe, takže když se někdo ozve s konkrétním přáním a obsah není proti mému přesvědčení, ráda přeložím. Bohužel teď bojuji s časem, takže děkuji za upozornění na chyby, když bude chvilka, určitě opravím...

Pro pana Frantu a pravděpodobně také pro  spoustu celiatiků je podstatný fakt, že existuje i stav, kdy člověku prokazatelně lepek nedělá dobře, ale vychází jako ne-celiatik a neví, kudy kam... Ať už je důvod problémů s lepkem jakýkoliv, snad se medicína posune časem víc k praktickému životu... 8-)

3 Tuška Tuška | Web | 11. června 2012 v 8:53 | Reagovat

Bobo, mně je to jasný, že šlo o to, že existuje i něco jiného než jen celiakie, kdy dělá lepek problémy!
A je to super, že jsi tak ochotná a přeložíš zajímavé články, když tě někdo poprosí.
Já jsem o tom také přesvědčená, že intolerance nebo alergie na lepek existuje a s celiakií to nemusí mít mnoho společného.
Mojí dceři také byla potvrzena alergie na lepek.

Moje reakce byla pouze na autory toho textu (ne na tebe!!! :o), kdy mě velmi překvapila minipoznámka o možné chybě v evoluci, myslím, že v evoluci nedochází k tak zásadním chybám ;-)

Škoda, kdyby se někdy vědci seznámili s principy makrobiotiky a energiemi (nejen) potravin, třeba by se leccos vysvětlilo a aspoň by měli o čem přemýšlet z jiného úhlu pohledu - že všechno souvisí se vším a nejde jen a pouze o lepek. ;-)

A to nejsem žádný skalní makrobiotik, jen se nechávám inspirovat a uvažuju :-D

4 Boba Boba | 11. června 2012 v 19:18 | Reagovat

Ahoj Tužko, já jsem to nebrala nijak osobně :-D to jenom pro vysvětlení...

Proč si věda nebere příklad z věcí, které fungují - nevím, je to pro mně ještě větší záhada než spouštěč autismu. Naplňuje mně ale optimismem, že z času na čas si věda všimne něčeho fungujícího a za několik desetiletí to prokáže i přírodovědnými postupy :-?

Přijde mi to postup poněkud zvláštní, vždyť jde o lidské životy, nicméně páč většina neprotestuje, tak menšina musí razit alternativní cesty O_O

5 ivan ivan | E-mail | 12. června 2012 v 12:25 | Reagovat

ahoj Bobo děkuji za články,které překládáš,moc si vážím tvé mravenčí práce občas vkládám články na fcb a řekl bych, že tvé stránky jsou poměrně sledované ;-)přeji Ti hezké letní dny a srdečně zdravím Ivan :-)

6 Hana Hana | 23. srpna 2012 v 9:23 | Reagovat

Díky, zase jsem se dozvěděla něco nového. Musím říct, že mi na celé této lepkové patálii vadí, že medicína musí mít všechno pojmenované a zařaditelné do škatulek, aby to brala aspoň trochu vážně, ale v praxi se lékaři chovají spíš jako jasnovidci. K tomu, aby vám "přišili" na doživotí syndrom dráždivého tračníku a předepisovali vám léky "na uklidnění" a "proti křečím", prakticky žádná vyšetření nepotřebují, i když teoreticky by napřed měli vyloučit všechny organické příčiny. Mně tedy úplně stačí, že jsem aspoň na stará kolena zjistila metodou pokusu a omylu, že mám jíst jenom brambory, maso, vejce a zeleninu, když nechci další desetiletí proskučet s termoforem na břiše. Lékaři mi v tom zjištění ale ani slůvkem nepomohli.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama