Červen 2013

Pár tipů pro začlenění autistu do výuky

16. června 2013 v 23:16 | Dr. Stephen M. Shore |  Všehochuť
Úvod

Začlenění studenta se speciálními potřebami - toto slovní spojení je strašákem i pro mnoho ostřílených pedagogů. Ať už jsou to učitelé v běžných nebo speciálních školách - je velice těžké promyslet změny učebních plánů pro žáky se speciálním potřebami. Tato situace je ještě obtížnější pro učitelé v běžných školách, kde kromě výuky 25-30 žáků se po nich vyžaduje modifikace učebního plánu pro žáka se speciálními potřebami, který se zjeví ve třídě zpravidla bez varování a přípravy.

Nicméně, pokud jste schopni a ochotni Vaši výuku přizpůsobit různým stylům učení a schopností dětí s autismem nebo jinými speciálními potřebami, je všechno možné, dokonce jsem zjistil, že většina z těchto "specialitek" jsou ve skutečnosti rozšíření umění dobrého učitele. Například kvůli autistickému studentovi na mých hodinách výpočetní techniky jsem před začetím každé hodiny napsal na tabuli seznam plánovaných aktivit pro danou hodinu - ukázalo se, že je to příjemný benefit pro jakéhokoliv studenta.

Nicméně, pokud jste schopni a ochotni Vaši výuku přizpůsobit různým stylům učení a schopností dětí s autismem nebo jinými speciálními potřebami, je všechno možné, dokonce jsem zjistil, že většina z těchto "specialitek" jsou ve skutečnosti rozšíření umění dobrého učitele. Například kvůli autistickému studentovi na mých hodinách výpočetní techniky jsem před začetím každé hodiny napsal na tabuli seznam plánovaných aktivit pro danou hodinu - ukázalo se, že je to příjemný benefit pro jakéhokoliv studenta.

Poté, co jsem zjišťoval, zkoumal a rozvíjel tipy na začlenění studentů se speciálními potřebami , zdálo se mi praktické je roztřídit do devíti hlavních oblastí, domén. Tyto domény vychází z prací Deschenes, Ebeling, a Sprague (1994) a z knížky Understanding Autism for Dummies (Shore & Rastelli, 2006). Tyto kategorie akademických mi (a podezírám také ostatní) pomáhají zesouladit to, co nabízíme a požadujeme od studentů s jejich potřebami a schopnostmi.

1. Množství. Přizpůsobte množství učiva, které očekáváte od studenta, aby se naučil nebo se připravil. Například můžete snížit počet vyjmenovaných slov, nových slovíček atd..

2. Čas. Přizpůsobte čas určený pro výuku, splnění úkolů a testování. Sestavte studentovi individuální časový rozvrh. Je možné, že některé úkoly bude student schopen zvládnout rychleji nebo pomaleji než by se očekávalo. Mnozí studenti s autismem mají problémy s rozdělením většího, déle trvajícího projektu na menší úkoly. Často pro překonání tohoto problému stačí grafické načrtnutí "mezi-termínů" .

3. Podpora. Není kolem někdo, kdo by mohl pomoct dítěti zvládnout úkol? Moje manželka, učitelka hudby, se často ptá (nikdy ale nenutí) svých výborných studentů, jestli by nebyli ochotni pomoct někomu, kdo vyžaduje pomoc. V případě zapojení vrstevníků nastanou 3 okamžité benefity - studenti, kteří pomáhají ostatním, chápou učivo lépe díky snaze dobře ho vysvětlit. Studenti, kteří potřebují pomoc, se mohou učit daleko rychleji od svých vrstevníků než od učitele. A samozřejmě, studenti mají více příležitostí ke kamarádství - studenti s nebo bez potíží s učením mohou objevit, že mají spolu více společného než toho, co je rozděluje.

4. Způsob podávání instrukce.Zamyslete se nad tím, jakým způsobem podáváte instrukci. Byť většina autistů je vizuálně orientovaná, další mohou být kinesteticky orientovaní nebo upřednostňovat jiné smysly. Dětem můžou pomoct různé vizuální pomůcky, konkrétní příklady, prožitkové aktivity nebo skupinovou práci. Ať už je jejich oblíbený styl učení jakýkoliv, bude to pravděpodobně extrém kombinovaný s určitými těžkostmi.

5. Obtížnost. Přizpůsobte obtížnost schopnostem dítěte tak, abyste ho motivovali.

6. Výstup.Existuje mnoho způsobů, jak studenti mohou demonstrovat zvládnuté učivo. Někdy může pomoct, když mohou používat klávesnici namísto psaní rukou nebo odpovídat na testové otázky typu a-b-c-d, nebo odpovídat ústně nebo dokonce namalovat "mentální mapu" zvládnutého učiva.

7. Zapojení se. Jak moc je student smysluplně zapojený na zvládnutí učiva?

8. Přizpůsobujte cíle . Možná bude nutné přizpůsobit cíle nebo očekávání - nemusíte ale u toho měnit materiály ani probíranou látku. Například na zeměpisu se může student se speciálními potřebami učit stejné učivo se svými spolužáky, pouze zatímco od něj se bude požadovat ukázat na mapě USA, od jeho spolužáků se bude očekávat také názvy hlavních měst jednotlivých států.

9. Přizpůsobte učební látku.V tomto případě dítě dostává jiné instrukce a učební materiály. Důležitou podmínkou je ale to, aby individuální cíle studenta dále souvisely s učební látkou třídy. Například pokud studentovi dělá fyzický problém psaní rukou, může se nějaký čas věnovat trénování psaní na klávesnici, aby byl schopný psát své výstupy tak, jak jeho spolužáci Je velice důležité nezvrtnout tento bod v "geografickou" inkluzi, tj. dítě se speciálními potřebami se sice nachází ve stejné třídě jako jeho spolužáci, ale to, co se učí, naprosto nesouvisí s učebním plánem zbytku třídy. Pozoroval jsem například studenta, který pracoval na projektu s použitím PECS s pomocí asistenta. Z času na čas byl tento student hlučný, co vyrušovalo třídu a běžní studenti nabývali dojmu, že studenti se speciálními potřebami jsou ještě odlišnější, než ve skutečnosti jsou.

Pár slov závěrem o inkluzi
Inkluze, podobně jako autismus, je spektrum - ne vymezení "všechno nebo nic" od 100% zapojení do běžné třídy s pomocí v klíčových okamžicích až po navštěvování půl vyučovací hodiny jednou týdně. V některých případech je možné včlenit studenta s autismem nebo speciálními potřebami do běžné výuky pouze poté, co se vymyslí správná podpora. Nicméně dle mých zkušeností, pokud věnujete velkou pozornost potřebám dítěte, podporujete běžné učitele v jejich úsilí a máte na paměti co nejlepší pro všechny zúčastněné, lze vymyslet způsob inkluze pro většinu dětí se speciálními potřebami na alespoň část vyučování.

Závěrem
Společným cílem všech výše uvedených tipů je smysluplné zapojení žáka s rozdílným způsobem učení do místní školy v jeho bydlišti, do jeho komunity a později do zaměstnání. Inkluze je úspěšná, pokud jak děti se speciálními potřebami tak běžná škola profitují z této interakce.

Reference

Deschenes, C., Ebeling, D., and Sprague, J. (1994). Adapting Curriculum and Instruction in Inclusive Classrooms: A Teacher's Desk Reference. Bloomington, Indiana: The Center for School and Community Integration, Institute for the Study of Developmental Disabilities. Shore, S., & Rastelli, L. (2006). Understanding autism for dummies. NY: Wiley & Sons.

Přeložila Boba. Originál článku najdete na http://www.autism.com/index.php/treat_edu_plans